Článek
V šedesátých letech nahrávala hit za hitem, světovému rocku dala tvrdost, o jaké se posluchačům v té době ani nesnilo. Její koncerty přinášely úžasnou podívanou a jako jedna z prvních se ve svých textech zabývala konfliktem generací. Ze slavné sestavy nahrávali novinku Endless Wire už jen dva živí, zpěvák Roger Daltrey a kytarista Pete Townshend.
Bubeník Keith Moon se předávkoval v roce 1978, baskytarista John Entwistle zemřel před čtyřmi lety. Těm dvěma pomáhali studioví muzikanti a nebyli to žádní zelenáči. "Tak jak Olivier a Gielgud komunikovali s diváky prostřednictvím Shakespeara, tak já potřebuji ke své komunikaci s nimi písničky Petea Townshenda," píše Daltrey v bookletu a prozrazuje, že album je takřka výhradním dílem Townshenda. Doba si ale s muzikanty náležitě pohrála.
Sbírka Endless Wire je na hony vzdálená divoké atmosféře, která dodnes sálá ze starých desek. Emoce jsou potlačené, vykukují jenom místy. Spíše je to akademická kolekce skladeb, jež svou syrovostí mají snahu přiblížit se době rozpuku kapely. Hned úvodní Fragments prozradí, že dnešní The Who chtěli připomenout zašlou slávu. Tah a hřmot má ta píseň silný, je to ale pouze okamžik. Následuje porce mělkých skladeb ve středních a pomalých tempech, skladeb, které splývají v jednu dlouhou, nekonečnou.
Daltrey je stín dávného zpěváka - šviháka, který dokázal rozhulákat i toho nejprostšího diváka. Townshend se autorsky dost trápil, což si zřejmě uvědomoval a pokusil se druhou část desky skrýt pod dobropis "mini-opera". Jenže koncepční alba dnes nahrává kde kdo, a mnohem lepší. Návrat The Who je rozpačitý. Možná by pro slavné jméno bylo lepší počkat pár let a připravit dobrou desku.
The Who: Endless Wire, Universal Music 2006