Hlavní obsah

Objevná výstava Josefa Šímy

Právo, Peter Kováč

Galerie hlavního města Prahy vlastní už od 30. let minulého století veleslavný obraz Josefa Šímy Návrat Theseův. Dílo, původně součást většího triptychu, koupil v roce 1936 od malíře Pražský magistrát. Šíma se v něm vyznal se svého obdivu k dávné řecké historii.

Článek

Pod těžkými tmavými mraky vidíme několik symbolických postav mezi nimi bohyni připomínající antickou sochu a osudový Theseův koráb, na němž omylem nevyměnily černé plachty a otec hrdiny proto v domnění, že syn je mrtvý, spáchal sebevraždu. Obrazu je nyní věnována speciální výstava v Galerii U Zlatého prstenu v centru Prahy, kterou připravil Karel Srp, ředitel Galerie hlavního města Prahy, a Lenka Bydžovská z Ústavu dějin umění.

Název expozice je trochu zavádějící. Zájemce totiž nabude dojmu, že je tu vystaven pouze Návrat Theseův a k tomu pár kresebných studií. Ve skutečnosti jde o obrovskou Šímovu výstavu, na kterou se dostaly vedle obrazů z českých galerií i méně známá díla zapůjčená z francouzských institucí jako je Centre Pompidou, Muzeum moderního umění města Paříže a Muzeum umění v Remeši; podstatnou měrou přispěli také soukromí sběratelé z Francie, Vídně a Prahy.

Autor výstavy Karel Srp pro Právo řekl: "Zaměřili jsme se na Šímův nekonvenční přístup k antickým mýtům, jenž se projevil nejen v Návratu Theseově, doprovázeném mnoha studiemi, skicami a variantami, ale i v dalších mytologických obrazech ze třicátých a začátku čtyřicátých let, jako byly například Vzpomínka na Iliadu, Paridův soud, tři verze Pádu Ikarova, Zoufalství Orfeovo, Lidé Deukalionovi nebo zvláštní, pro Šímu netypický, a proto málokdy vystavovaný obraz Návrat Odysseův. Šímovo výtvarné řešení přitom divák může porovnat s ukázkami z tvorby jiných významných autorů, kteří se k antice také vztahovali, jako byl Alois Wachsman, Emil Filla a Jindřich Štyrský."

Soubor je uchvacující. V mnohém to pozměňuje zavedený názor na Šímu jako autora mlhavých obrazů, kde jen tu a tam zazní přírodní motiv remízku, studánky či bludného kamene ztrácející se v pastelově působících barvách celkové kompozice. Šíma se inspiroval antikou, ale jeho výtvarné formy jsou zcela neantické. Mnohé z toho zašifroval do poeticky působících jinotajů, takže "čtení" jeho poselství je i vzrušující ikonografickou hádankou. K detailnímu výkladu je určena pro diváky publikace, kterou napsali autoři výstavy a vydává ji nakladatelství Gallery.

Josef Šíma: Návrat Theseův Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu denně kromě pondělí, 10-18 hodin, do 7. 1. 2007

Josef Šíma (1891-1971)

Šíma patří mezi nejvýraznější osobnosti českého imaginativního umění. Jeho malování bylo vždy lyrické se smyslem pro poetickou náladu obrazu. Většinu života prožil ve Francii, kam poprvé odjel v lednu 1921. V roce 1927 utvořil v Paříži společně s mladými francouzskými básníky skupinu Le Grand Jeu (Vysoká hra), představující osobitou paralelu k surrealistickému hnutí. Nepřestával však udržovat kontakt s domovem. Do Československa doprovázel surrealisty A. Bretona a P. Eluarda. Podílel se v Praze na řadě výstav. Záhy získal francouzskou státní příslušnost, ale co by byly jeho obrazy bez Preislerových melancholických jezer nebo barevného šerosvitu děl Mistra Theodorika. Po druhé světové válce byl jmenován poradcem československého velvyslanectví pro kulturní styky, kde působil až do roku 1950. Na oficiálních místech v Praze pak upadl na čas do nemilosti. Triumfem s obrovskou návštěvností se však stala v roce 1968 jeho výstava v Národní galerii v Praze, Slovenské národní galerii v Bratislavě a Moravské galerii v Brně, kterou reprizovalo pařížské Muzeum moderního umění. V roce 1971 zemřel v Paříži, kde je i pohřben.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám