Připomínají, že přišel na svět jako desáté a poslední dítě manželů Anny a Matěje Benešových v Kožlanech nedaleko Rakovníka. Otec patřil ke starému svobodnému selskému rodu. V deseti letech se Edvard díky bratru Vojtovi dostal poprvé do Prahy. Toužil se stát hercem, protože jeviště považoval za nejlepší tribunu, odkud lze křísit národní uvědomění.

Absolvoval gymnázium v Praze s průměrným prospěchem. Byl náruživým fotbalistou, členem SK Slavia. Už jako gymnaziální student chodil na přednášky filozofa Masaryka, a získával tak vztah k velkému učiteli a spolupracovníkovi. Sotva šestadvacetiletý si napsal toto vyznání: "Povahou byl jsem málo citový, rozumářský, racionalismu ba materialismu nakloněný, měl jsem navštěpován antiklerikální sebevýchovou odpor k náboženství, materiální poměry ve studiích hnaly mne k socialismu. Měl jsem příliš mnoho dispozic, které mě přímo vybízely, abych odporoval idejím a vlivu Masarykovu."

Současně ho fascinovalo Masarykovo "zaujetí pro pravdu, víru v pravdu a v konečný její triumf, jeho bezpečnost a klidnost, s jakou vždy šel za dobrem, jež musilo dříve nebo později vítězit..."

Studia románské, germánské a slovanské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy rozvíjel na Sorbonně. Poznal Evropu a odtud viděl život rodných Čech. Vrátil se a začal působit jako středoškolský pedagog, v roce 1909 se oženil s Hanou Vlčkovou, tři roky předtím se v tichosti zasnoubili. O jejím vlivu na pracovní a životní rytmus autoři hodně píší.

Beneš, přes trauma Mnichova 1938 i Února 1948, se těšil v Evropě velké prestiži. Svědčí o tom fakt, že mezi válkami šestkrát předsedal Radě Společnosti národů a jednou byl dokonce zvolen prezidentem Shromáždění Společnosti národů, jež bylo jejím hlavním orgánem. Takového rekordu žádný evropský státník nedosáhl.

Není také divu, že autoři dali do čela hold Winstona Churchilla napsaný v roce 1951 (!): "Poněvadž to byla poslední příležitost, kdy jsem se setkal s prezidentem Benešem, vzdám zde poctu jeho osobě. Ve všech svých úvahách a úmyslech vytrvale prosazoval hlavní zásady, na nichž je založena západní civilizace, a byl vždy věrný věci své vlasti, jejímž předním politikem byl více než dvacet let. Byl mistrem praktické každodenní politiky a diplomacie."

Karel Novotný, Zlata Kufnerová: Člověk Edvard Beneš, Dita 2006