Bývalý baskytarista a zpěvák skupiny Beatles Paul McCartney vydal své již čtvrté klasické album od roku 1991. Tehdy v tomto ranku debutoval počinem The Liverpool Oratorio. Nová deska se jmenuje Ecce Cor Meum (EMI) a její realizace trvala plných osm let. Jedná se o oratorium o čtyřech částech, rozepsaných pro orchestr a zpěv.

Libreto je napsané dílem v angličtině a dílem v latině. McCartney při jeho tvorbě zašátral v paměti a využil svých znalostí latiny, které nabral při studiu v Liverpool Institute High School for Boys. "Po tolika letech všechno v hlavě nezůstane, zvláště když se člověk zabývá jinými důležitými věcmi. Ovšem má láska k latině neochabla, a protože sbory na celém světě v tom jazyku zpívají, rozhodl jsem některé latinské texty použít v nahrávce také," vysvětluje McCartney.

Jako většina skladatelů klasické hudby, i on nejprve napsal muziku a potom hledal téma, které by k ní pasovalo. Měl několik nápadů, ale definitivně se rozhodl poté, kdy přijal pozvání na koncert Johna Travenera do newyorského kostela sv. Ignacia Loyoli. "Procházel jsem se po kostele a narazil na dřevořezbu, pod kterou bylo napsáno Ecce Cor Meum, to je mé srdce."

V listopadu roku 2001 představil první verzi díla v oxfordském Sheldonian Theatre. Sekundoval mu akademický sbor Magdalen College, orchestr dirigoval Bill Ives. Podle beatla se tehdy akce velmi podařila, navíc to pro něho byla velká zkušenost: "Věděl jsem, že na skladbách musím ještě zapracovat. Kdybych psal písničku pro Beatles, věděl bych si rady hned. Takhle jsem ale musel ještě hodně studovat."

Album byla nahráno v březnu letošního roku v legendárních Abbey Road Studios. McCartney přiznal, že při jeho skládání myslel na svou zesnulou ženu Lindu. Při vzniku některých pasáží prý "stála po jeho boku".

Po skvělém úspěchu desek s americkými hudebními klasikami se zpěvák Rod Stewart vrací na kolekci Still The Same..., Great Rock Classics of Our Time (Sony BMG) ke svým hudebním kořenům. Jedná se o jeho první čistě rockové dílo po více než deseti letech. Nabízí na něm třináct skladeb, pečlivě vybraných z bohaté pokladnice rock'n'rollu. Sáhl pro písně Boba Dylana, Vana Morrisona, Johna Fogertyho, Bonnie Tylerové a dalších. Svým charakteristickým nakřáplým hlasem a uvolněnou prezentací jim dal přesně takovou příchuť, jakou mají písně z doby jeho rockového rozmachu.

Američan John Legend je za oceánem nesmírně populární. Před dvěma lety si podmanil tamní posluchače debutem Get Lifted, za který získal v roce následujícím Grammy. Novinka Once Again (Sony BMG) jde v kolejích prvotiny. Legend se, co se vlivů týče, neomezuje jedním hudebním stylem, nýbrž ve své hudbě spojuje mnoho nálad, které pak přetavuje do lehkonohého poprocku, navenek ledabylého ve vyznění i vokálním přednesu. Jeho album je dobré poslouchat při příjemném podzimním slunku za oknem. Nejsou na něm žádné elektronické finesy, žádné polámané beaty ani nic extravagantního. Je to sbírka poctivé hudby, která spojuje náladu doby uplynulé i současné. Co víc, ten chlapík je zpěvák s velice chytlavým hlasem.