Výstava proto byla pojištěna na více než pět miliónů eur a bez podpory zahraničních kulturních institucí a sponzorů by se nemohla v Praze vůbec uskutečnit. Je dokonce rozsáhlejší a nákladnější než poslední výstavy tohoto druhu, které se konaly před několika lety v Německu.

"Předpokládám, že v nejbližší době se žádný podobný projekt neuskuteční. V Česku určitě ne a problém už je to i v Německu. Dnes totiž zažívá fotografie ohromný boom: jsou neskutečně drahé, a drahé jsou tedy i zápůjčky a pojistné," říká kurátorka pražské galerie Hana Larvová, která byla iniciátorkou výstavy a spolu s Gabriele Honnef-Harlingovou se podílela i na její přípravě.

Stále aktuálnější téma tělesnosti

Pražský Honnefův projekt je už jeho čtvrtou velkou výstavou německé fotografie, ale na rozdíl od předchozích, které se konaly v druhé polovině devadesátých let v Bonnu a Erfurtu, se nepokouší vyprávět německé dějiny, anebo dějiny německé fotografie. Výstava se omezuje výhradně na inscenovanou fotografii, a naopak opomíjí žurnalistickou, a nadto se zaměřuje výhradně na zobrazení lidského těla a architektury. Kolekce více než tří stovek snímků se tedy v Praze představuje pod titulem O tělech a jiných věcech.

"Téma tělesnosti je v poslední době stále aktuálnější. Moderní přetechnizovaná doba vyloženě nutí umělce, aby se zabývali identitou člověka, a proto se samozřejmě v jejich díle stále častěji zdůrazňuje lidské tělo. Pokud budete toto téma ve fotografii sledovat osmdesát let zpátky, můžete z toho pochopit i proměny společnosti," vysvětluje Larvová.

Podle Honnefa se totéž dá vysledovat na zobrazovaném vztahu člověka a architektury: "Architektura se najednou projevuje jako prvek ambivalentní povahy. Hlavně modernistické stavby se přes veškeré zdůrazňování jejich funkcionalismu často ukazují jako svébytné estetické objekty, které jsou k člověku a jeho potřebám až nepřátelské."

Němci světovou špičkou

Teprve v průběhu minulého století začala být fotografie chápána jako plnohodnotná součást výtvarného umění. A Honnef se stal v sedmdesátých letech prvním kurátorem Dokumenty v německém Kasselu, který na tuto mezinárodní přehlídku současného umění přivedl fotografy: "Nejdůležitější pro mě tehdy byl Bernd Becher. On a jeho manželka Hilla pak ovlivnili mladší generace fotografů."

Byl to právě on, kdo napomohl k tomu, že fotografie v současném umění zažívá ohromný vzestup a němečtí fotografové jsou dnes na špičce. A paradoxně mu to dnes brání pořádat výstavy: "Fotografové jsou v posledních letech tak drazí, že je to čím dál obtížnější." Německá fotografie podle jeho mínění dvakrát významně zasáhla do dějin tohoto média.

Dva zlomové okamžiky

Poprvé to bylo po první světové válce, kdy začala vyjadřovat skryté konflikty poničené společnosti - a brzy už stála v čele umělecké avantgardy. Jejím centrem se tehdy stal především Berlín, kde se setkávali umělci ze Sovětského svazu i maďarští a holandští avantgardisté, a výmarský Bauhaus. Z tohoto období kolekce představuje hlavně práce Augusta Sandera nebo Laszlo Moholy-Nagye. "Právě v tomto období měla německá fotografie velký vliv i na českou avantgardu," podotýká Larvová.

Podruhé se tak stalo ve druhé polovině 20. století, přesněji v sedmdesátých letech. Současnost se proto pokouší představit v celé šíři možností, jaké má dnešní fotografie - od prvotního ovlivnění tohoto média malířstvím až po takzvanou novou umělost, která se zrodila zároveň s digitální technikou. Zdůrazňuje přitom Jürgena Klaukeho (jehož před několika lety představila samostatně Galerie Rudolfinum), dvojici Bernharda Johnnese a Annu Blumeovou, Klause Rinkeho nebo z mladších autorů Wolfganga Tillmanse.

Třetí říše je tabu

Honnef ale výjimečně připomíná i autory, kteří jsou v Německu stále opatrně obcházeni. Jde hlavně o Leni Riefenstahlovou a Herberta Lista, tedy fotografy, kteří pomáhali budovat působivý a svůdný obraz Třetí říše. Podle Honnefa si tyto snímky konečně zasluhují odbornou pozornost, ačkoli autoři byli propagandisté.

"Fotografie z období Třetí říše je apriori považována za méněcennou, protože byla infikována zlou ideologií. Ale do konce 20. století vůbec nebyla podrobena detailnímu kritickému zhodnocení," objasňuje Honnef. Výstava bude do 28. září k vidění ve druhém patře Městské knihovny, potom se přestěhuje do Berlína, Moskvy a Bochumi.