Jste na měsíčním hostování v Cincinnati ve státě Ohio. Co zpíváte?

Zpívám Pucciniho Turandot, a to v nově dopsané verzi nedávno zemřelého italského skladatele Luciana Beria. Pořád jsme zkoušeli, premiéra byla v místním divadle právě včera. Vše se odehrává v rámci Letního festivalu v Cincinnati. Hned poté, co tady na konci června skončím, letím do Milána, kde tento pucciniovsko-beriovský závěr Turandot točím s dirigentem Richardem Chaillym, Milánskými symfoniky a argentinským tenoristou Dariem Volontém pro gramofonovou firmu Decca.

Kdybyste srovnala zakončení Trandot od Franca Alfana, které se uvádí normálně, a zmíněného Beria, které je náročnější?

Beriova verze je o hodně těžší rytmicky i intonačně. S Richardem Chaillym jsem vlastně už dřív zpívala světovou premiéru této verze a tam jsem se s Lucianem Beriem seznámila.

Jak se vám "na cincinnatském place" spolupracuje s ostatními kumštýři?

Velmi dobře, máme tu výborného dirigenta Alessandra Sicilianiho, což je velmi zkušený italský operní praktik. Je to takový ten typ poctivého umělce, který netouží po vlastním zviditelnění, ale co slouží Puccinimu a jeho Turandot. Z výborných zpěváků bych tu znovu zmínila tenoristu Daria Volontého, který tu ovšem nezpívá v Turandot, ale v druhé produkci, kterou je Belliniho Norma, a mladinkou kanadskou sopranistku Meashu Brueggergosmanovou, která má v Turandot part Liu. Vládne překrásným hlasem, je mimochodem laureátkou severoamerické pěvecké soutěže.

Jde spíš o moderní či klasickou inscenaci?

Režisér Peter Rothstein zvolil zcela klasické pojetí. Mám tam jeden takový moment, s kterým musím na každé zkoušce docela bojovat, kdy v druhém jednání přivážejí Turandot před árií a hádankami na asi deset metrů vysokém podestu a na něm musím árii odzpívat s hlavou v úrovni druhého balkónu. Nemohu se ani podívat na dirigenta, abych nezahučela dolů. Navíc mám obrovský kostým, v němž mi je samozřejmě horko, ale kromě toho má čtyřmetrovou vlečku a váží přes 20 kilo, což není pro pohyb na jevišti zrovna jednoduché. Mám co dělat, abych se v tom kostýmu vůbec "rozešla" (smích).

Jak divadlo vypadá, je velké?

Je překrásné, nejde o žádnou moderní budovu, ale o zcela klasické divadlo, výborně zrekonstruované. Z našich operních domů snese co do krásy srovnání se Státní operou. Jenže je asi tak dvonásobně velké, vejde se do něj 3400 lidí. Je tu vynikající akustika, výborný orchestr, pan dirigent dokáže, že i při tak silném obsazení orchestru a v tak velkém divadle je zpěváky dobře slyšet a nemusejí zbytečně křičet.

Kolik představení vás čeká?

V pondělí byla generálka, ve čtvrtek byla premiéra a následují ještě dvě představení, 28. června letím domů a pak hned do Milána.

Jak trávíte v Cincinnati volné chvíle?

Ono za těch čtrnáct dnů, co tu jsem, jich moc nebylo, protože se pořád jen zkoušelo. Kromě toho je tu děsné dusno, stoprocentní vlhko a pořád prší, což je pro zpěváky hodně nebezpečné, jelikož kamkoliv vlezete, tam jede naplno klimatizace, a když vyjdete, jste zpátky v sauně. Člověk je pořád upatlaný, všecko se na vás lepí, není to zrovna příjemné počasí.

Co vás čeká po návratu z Ameriky a Milána?

Nejdřív koncert na Smetanově Litomyšli, hned potom v londýnské Covent Garden koncertní provedení Rusalky s dirigentem Mackerrasem se stejným obsazením jako loni v Paříži, tedy se Sergejem Larinem, Larisou Gljatkovou a Franzem Havlatou. Pak budu mít chviličku prázdniny a v srpnu následuje vystoupení na českokrumlovském festivalu a deset dnů nato pojedu do Metropolitní opery na dvě koncertní Turandot.

Vůbec s Turandot se teď roztrhl pytel, vypadá to, že nedělám nic jiného než ji, protože hned po New Yorku je další Turandot v Hamburku, pak po mně chtějí Turandot ve stejném termínu v americkém Portlandu a v Itálii, tak nevím, jak se rozhodnout, protože do toho mám ještě v Madridu Janáčkův Osud. No a pak už budou Vánoce. V lednu a únoru mě ale znovu čeká Turandot, a to v kanadském Torontu. Jak já říkám, v těchto letech slavím svůj "Turandot festival".

A co pražští posluchači, na ně se už do konce roku nedostane?

Ale samozřejmě ano, na to jsem pozapomněla. Na 6. prosince plánuju samostatný vánoční koncert s Pražskou komorní filharmonií do Kongresového centra.

Učíte se během těchto čtyř týdnů v Americe nějaké nové role?

Ano, na to si čas mezi zkouškami a představeními udělám. Učím se Adrianu Lecouvreur, kterou jsem přislíbila na září 2004 pražskému Národnímu divadlu. V Česku se dosud jevištně nikdy nehrála, zatím posluchači znají jen jednotlivé árie, které zaznívají na pěveckých koncertech a koncertních gala. Jsem známá tím, že miluji italské veristy, v jejich dílech se cítím nejlépe a chtěla bych, aby se tímto směrem ubírala moje další kariéra.

Narazila jste už v Cincinnati na nějaké Čechy?

Vidíte, teď si uvědomuji, že jsem tu dosud nenatrefila ani na jednoho, přitom se mi to ještě nikde jinde v Americe nestalo. V souboru jsem jenom mezi Američany a pár dalšími cizinci.

Nedávno jste měla na Pražském jaru samostatný recitál s orchestrem. Jaký jste z něj měla pocit?

Věřím, že to byl zdařilý koncert, repertoár jsem záměrně vybrala takový, jaký chci natočit na své příští album, které se objeví na vánočním trhu. Má to být vlastně cédéčko, které mi zatím chybělo v osobním profilu a chci na něm představit árie z těch oper, které bych v budoucnu chtěla zpívat anebo je už zpívám v cizině.