Hlavní obsah

Ženy nechtějí od mužů řešení, ale vyslechnutí

Právo, František Cinger

Věra Kudynová vydala knihu povídek Zracadlo v koupelně. O psaní a i tom, co ženy chtějí od mužů, hovořila s Právem.

Článek

Hrdinky vaší povídkové knihy Zrcadlo v koupelně se na muže dívají tak trochu jako na zajímavá "zvířátka", která lze bez větších problémů ochočit. Je to zkušenost, nebo autorská fantazie?

Tak to jste asi četl jinou knihu! Některé moje hrdinky přece své muže zbožňují, rády jim vaří a žehlí a všechno odpouštějí a přehlížejí! Pravda, většina mých "dam" se vyrovnává s tím, jak s mužem dobře vyjít. V dnešním světě, kde mnoho lidí dává přednost bezproblémovému "singles" životu, je to přece skvělá zpráva. Moje hrdinky mají o muže zájem!

Krásná zpráva. Co vy sama očekáváte od mužů?

Od většiny nic, takže bývám často příjemně překvapena, že dostanu mnohem víc, než čekám.

V povídkách existují manželské troj- i čtyřúhelníky, na které hledíte s laskavým soucitem. Ne všechny však končí tak dobře jako ve vašich povídkách. Zjevně jste nechtěla psát drama, spíš úsměvné příběhy. Proč?

Většina lidí žije každý den svá menší či větší dramata, tak vítá příležitost k odlehčení a happyendům u příběhů. Z reakcí, které zatím mám, vyplývá, že věkem zkušenější čtenáři a čtenářky se baví tím, že s nadsázkou popisuji běžné životní situace. Ti, kteří mají život před sebou, nevěří, že by se něco podobného v jejich vztazích mohlo někdy přihodit. A to je přece správné, mít ideály.

Čtenáři se zájmem přijali vaše vzpomínky na profesionální dráhu v cestovním ruchu pojmenované Na vlně i pod vlnou aneb Deset let s Václavem Fischerem. Jak velký je rozdíl psát "dokumentární" prózu a literární příběh?

Dokumentární prózu ze současnosti zasvěcení čtenáři kontrolují. Na co jsem zapomněla, koho jsem ušetřila, co se stalo prý o měsíc později, nebo podle jejich názoru jinak, než jsem uvedla. Zkrátka využívají možnost kritiky jako experta na danou problematiku, protože u toho přece sami byli. Nesetkala jsem se s výtkou, že bych o někom napsala špatně, ale s tím, že jsem někoho vůbec vynechala.

Literární příběh je snadnější v tom, že je to fikce, tudíž se ověřit nedá. Autor to má v tomto směru jednodušší.

Nebála jste se, že se v některých postavách "fiktivních" povídek kdosi konkrétní pozná?

Poznávají se především ti, kteří nebyli modelem mých příběhů... Vzpomínám na hodiny literatury na gymnáziu, kdy jsme rozebírali, co chtěl autor říci, a u dvou žijících jsem zjistila něco úplně jiného, než tvrdila profesorka. Myslím, že na příbězích je krásné, že si z nich vezme čtenář to, co zrovna potřebuje, jak zrovna on vidí svět. A autor je potěšen, co ve skutečnosti všechno řekl, kolik čtenářů, tolik názorů.

Můžete prozradit, jaké bude téma příští knihy? Opět vztahy mezi muži a ženami nebo vás láká jiné téma i žánr?

Vztahy mezi muži a ženami jsou nevyčerpatelné téma od doby, co se lidé naučili mluvit a psát. Dokonce bych řekla, že i dnes baví lidi víc vztahy než peníze. Povídky byly příjemná rozcvička. Ráda bych jednou napsala "pořádnou knížku". Tlustý román nabitý emocemi, zvraty, dobrodružstvím, romantikou, kvůli kterému by čtenář vypnul televizi. Což je sen asi všech autorů. 

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám