Souhlasí s charakteristikou Květoslava Chvatíka, který román provázel doslovem při prvním českém vydání, že je to "vyprávění o lásce". Chvatík se také vyjadřuje k hlavnímu tématu "nesnesitelné lehkosti", k rozlišení tohoto protikladu podle Parmenida z 6. století před Kristem, který byl názoru, že lehkost je pozitivní a tíha negativní. Měl pravdu?

"Jisté je jedno: protiklad tíha a lehkost je nejtajemnější a nejmnohovýznamnější ze všech protikladů," říká Kundera, který klade důraz spíš na formulaci otázek než na hledání odpovědí. Autor si hraje s postavami chirurga Tomáše, Terezy, malířky Sabiny i jejího švýcarského přítele Franze jako stvořitel. "Bylo by hloupé, aby se autor snažil čtenáři namluvit, že jeho postavy skutečně žily. Narodily se nikoli z těla matky, ale z jednoho či dvou sugestivních vět či z jedné základní situace," přiznává vlastní moc nad jejich osudy.

Krása paradoxu

Využívá příběh Tomáše a Terezy, kteří se přes dočasný posrpnový exil vracejí domů a nesou odpovědnost za trvající nesouhlas s vojenským a politickým řešením. Tomáš je vyhozen z práce, špičkový chirurg se živí mytím oken. V době vydání knihy to byla kritika vůči postupu "normalizační" politické elity, dnes další z paradoxů, jejichž prostřednictvím vnímá Kundera svět. Příležitostí mu k tomu jsou proměna těla, věrnosti, politické situace. Náhoda.

"Mládí a krása nemají ve skutečnosti cenu," vykřikuje před stejně stárnoucími kamarádkami Terezina matka. Krása jakožto omyl..., krása jako zrazený svět. "Krása je schovaná za kulisou prvomájového průvodu. Chceme-li ji najít, musíme roztrhnout plátno dekorace," tvrdí autor. Krása paradoxu. Při sexuálním sblížení malířky Sabiny s milencem Franzem ve Švýcarsku oba jeli na tom druhém jako na koni. "Oba jeli do dálek, po kterých toužili. Oba byli spojeni zradou, která je osvobodila. Franz jel na Sabině a zrazoval svou ženu, Sabina jela na Franzovi a zrazovala Franze."

Kdy jsme opravdu svobodní?

Paradoxně Kunderovi hrdinové umírají, když se rozhodnou osvobodit od lži, od určenosti osudu. "Nikdy nebudeme moci stanovit s jistotou, nakolik naše vztahy k jiným lidem jsou výsledkem našich citů, lásky, nelásky, dobrotivosti či zloby a nakolik jsou předurčeny poměrem sil mezi námi a jimi," říká autor dále. "Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kde žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží na jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní."

Pět let po tom, kdy ruská armáda vtrhla do Tomášovy vlasti, se Praha velice změnila -připomíná román dnešním generacím. "Tomáš potkával na ulicích jiné lidi než kdysi. Polovina známých emigrovala a z poloviny, co zůstala, polovina zemřela. To je fakt, který nebude zaznamenán žádným historikem: léta po ruské invazi byla obdobím pohřbů; frekvence úmrtí byla daleko větší než jindy...

Beznaděj, která se zmocnila země, pronikala přes duši k tělům a drtila je. Někteří zoufale utíkali před přízní režimu, který je chtěl obdařovat poctami a donutit tak, aby se ukázali po boku nových vládců," píše Kundera.

Nesmlouvavý pohled na člověka

Co je to zrada? ptá se dál. "Zrada znamená opustit řadu. Zrada znamená opustit řadu a jít do neznáma. Sabina nezná nic krásnějšího než jít do neznáma," sleduje dál svou myšlenku, kdy Sabinu přepadne touha zradit vlastní zradu. Vyčetl jí ji otec, když odešla za mužem, kterého vedle ní vidět nechtěl. Nyní se ho rozhodla opustit. Jenže jen první zrada je podle Kundery nenapravitelná.

Vyvolává řetězovou reakci dalších zrad, z nichž každá nás vzdaluje ještě víc a víc od místa původní zrady. Při čtení mnohovýznamového románu o bytí-nebytí člověka, o lásce-nelásce, o věrnosti-zradě člověk pochopí, proč Kundera odmítl filmovou adaptaci režiséra Philipa Kaufmana z roku 1988 v hlavních rolích s Danielem Day-Lewisem a Juliette Binocheovou.

Nesnesitelná lehkost bytí rozhodně není kronikou milostného trojúhelníku. Je to filozofický pohled na svět, nesmlouvavý rozbor projevů člověka a jeho příčin. Hluboko v něm uložených.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí Atlantis, Brno 2006, 344 stran