Název filmu parafrázuje staré komunistické a svazácké heslo, které smrdělo davovým revolučním nadšením. Ale stejně jak dneska zní toto zvolání směšně, vyznívá i tento film jako komedie, ačkoli vzduchem létají radikální programy, rétorika komunistické nostalgie nebo naopak pravicové oportunistické fráze. Upřímně řečeno - z toho občas mrazí, z těch prvních jistě víc.

Avšak nic jiného divák ani nemůže čekat. Mávat na 17. listopadu ruskou vlajkou, dělat si legraci ze zločinů KSČ nebo si lepit stolek pod televizí obřím "vůdcovským" plakátem Václava Klause působí v dnešní otevřené a sekularizované společnosti při nejlepší vůli jako černý humor, výstřelek politického folklóru nebo nostalgický happening. Ne náhodou snímek nedávno získal diváckou cenu na jihlavském festivalu.

Jablonská ani tolik neusiluje o to, aby srovnávala a rozebírala soupeřící ideologie, ale přibližuje, kdo je ta mládež, která si s politickými hesly a kostýmy hraje venku na ulici jako na indiány a kovboje. Je mi to líto, opravdu to tak vypadá. Jen "rudoši" se převlékají za revolucionáře, malují si místo tváří prapory a na mobilu jim hraje Internacionála, zatímco by chtěli odstranit sociální nespravedlnost. Naopak mladí "modří" politici chodí na demonstrace "s konzervativním klidem", od boku střílí fráze pravicové rétoriky a pracují na kariéře a snobském image i v solárku -jako Jirka.

Když mladý komunista David, který by nejradši žil za normalizace a budoval kolchoz, naříká po posledních volbách nad výsledkem komunistů, zní to, jako když si Frantik rozbije koleno a s hořkostí v hlase věří, že svět je nespravedlivý. Poté, co se divák filmu dost nasměje a přestane se divit, může v tomto obrazu ovšem vidět nejenom dovádění mládeže, která chce spasit svět, sní o politické kariéře a proniká do místní politiky.

V malém měřítku jsme svědky metafory politického kýče a demagogie, které plodí velkohubá prohlášení nebo malicherné souboje transparentů na 1. máje. K velkému překvapení si můžeme všimnout, že mladí komunisté i konzervatisté mají něco společného. Nechali si svět sešněrovat do několika frází, ideologických pouček a textů letáků, v nichž se snaží vidět svět a lepší budoucnost.

Kupředu levá, kupředu pravá ČR (2006) Námět, scénář, režie: Linda Jablonská, kamera David Cysař