Soud ztrestal rodiče "vlčích dětí" osmi lety natvrdo a podmínkou

Nižší trest vyměřil matce dětí senát údajně s ohledem na mínění znalců, že pod vlivem svého manžela jednala ve stavu snížené příčetnosti. Kromě podmínky jí však nařídil i psychiatrickou léčbu.

„Kombinace léčení a podmíněného trestu bude mít na její resocializaci lepší vliv než jakýkoli nepodmíněný trest,“ uvedl předseda senátu Kamil Kydalka.

Přestože žena sama byla podle soudců částečně i obětí, neboť i ji manžel izoloval od světa, i ona nese na týrání dětí vinu.

Argumenty o alternativní výchově soud zcela odmítl. „I podle českého právního řádu je možné vychovávat děti doma, je k tomu ale nutné příslušné povolení,“ uvedl Kydalka.

„Kdyby se v domácí výchově měli učit číst, psát a podobně, těžko říct, jak by pak ve světě obstáli,“ uvedl na adresu chlapců s tím, že není jasné, jak dlouho by rodiče v izolaci dětí pokračovali, kdyby se v dubnu jejich chování neprovalilo.

Matka dětí si pro případné odvolání proti rozsudku ponechala po poradě s obhájcem zákonnou osmidenní lhůtu. Její muž na ni však okamžitě začal tlačit, aby se odvolala.

„Odvolej se!“ šeptal důrazně směrem ke své ženě těsně po zdůvodnění verdiktu.

„Myslela jsem, že mě máš rád,“ opakovala žena během rozmluvy, o kterou soud následně požádali. Konverzace pak probíhala velmi živě.

Otcův obhájce Jan Červenka s rozsudkem spokojen není. „Už návrh státní zástupkyně mě překvapil. Jde hlavně o výši trestu, která je ve srovnání s obdobnými případy nepřiměřeně vysoká,“ uvedl advokát.

Obhájci pro oba manžele obžalované z týrání dětí utajených po dva roky před světem ve vinohradském bytě požadovali zproštění obžaloby. Státní zástupkyně naopak trvala na přísných, nepodmíněných trestech.

Nečekaným způsobem pojal svůj závěrečný proslov obžalovaný otec. Dal v něm víceméně za pravdu psychologům, kteří ho označili za egoistu, který myslí jen na sebe.

„Kdybych alespoň já mohl být propuštěn, mohl bych děti podporovat prací. Pokud skončím ve vězení, nebudu pro stát ani pro děti přínosem žádným,“ uvedl, aniž jakkoli zmínil svou ženu, pro niž byl doposud božstvem.

„Dětem jsme nechtěli ublížit a myslím, že jsme jim aspoň výrazně neublížili,“ uvedl na adresu synů, kteří podle znalců utrpěli v důsledku zanedbání těžkou újmu na zdraví. Pokračování však bylo opět šokující.

„Mohli jsme se prvního syna snadno zříct, někde ho položit,“ nastínil otec v závěrečné řeči, že za izolaci před světem mohou být jeho potomci vlastně ještě rádi.

Podle obžalovaného stojí před soudem de facto alternativní styl života, který s manželkou vedli. „Možná jsme podivní, ale poměrně slušní lidé, co si všechno platí, nikomu nic nedluží. Žili jsme, jak jsme žili, a líbilo se nám to. Nejsme žádní vyvrhelové,“ uvedl dále.

To však podle žalobkyně není pravda. „Zanedbání péče je jedinou příčinou stavu, v jakém byli chlapci nalezeni. Ten byl za hranicí jakéhokoli alternativního stylu života,“ uvedla státní zástupkyně.

„Narozené dítě se začíná usmívat ve dvou měsících, víc než dvouletý chlapec to neuměl. To, že obě děti se teď mají dobře, prospívají a dohánějí, co zanedbali rodiče, není zásluha obžalovaných. Je to dáno péčí rodiny, která se jich ujala,“ dodala žalobkyně.

Obhájci přesto argumentovali tím, že pro týrání dětí chybí ze strany rodičů prokázaný úmysl. Čin by měl být podle jejich shodného názoru kvalifikován maximálně jako zanedbání povinné péče.

Matka chlapců se závěrečného slova vzdala, mlčela i v průběhu celého hlavního líčení.