Po jízdě v dobytčáku se veterinářka sesypala, následek má určit znalec

Jedním z důvodů je, že úřednici Evu V. má podrobně vyšetřit znalec a říct, zda byla její psychická újma závažná, jak tvrdila před okresním soudem. Pokud by potvrdil její slova o psychických následcích, tak podle krajského soudu nemůže být o přestupku ani řeč. Znalec má ale také posoudit, zda poškozená nemá sklony ke lhaní, fabulaci či umocňování zážitků.

Veterinářka tehdy kontrolovala, v jakých podmínkách Altman přepravuje živá zvířata. Součástí inspekce byla i prohlídka šest metrů dlouhého a asi 170 centimetrů vysokého přívěsu, v němž farmář vozí prasata.

„Když jsem vlezla do vleku a byla asi v jeho polovině, dveře se zavřely a já se ocitla téměř ve tmě. Připadala jsem si jako chycená do pasti. Byla jsem v takovém šoku, že jsem se nezmohla ani na slovo. Najednou jsme se rozjeli. Měla jsem strach a nevěděla jsem, co se bude dít. Soustředila jsem se hlavně na to, abych během jízdy neupadla. Hodně to nadskakovalo, hlavou jsem narážela na plechovou konstrukci střechy. Měla jsem co dělat, abych se udržela vestoje,“ líčila žena před okresním soudem.

Když auto zastavilo a farmář otevřel dveře přívěsu, inspektorka vyšla ven. „Kontrolu jsem ještě dokončila, ale pak jsem se úplně sesypala,“ dodala veterinářka, která po Altmanovi požadovala milionové odškodné za psychickou újmu.

„Zásah obžalovaného do mé soukromé sféry byl tak zásadní, že jsem se s tím doposud nevyrovnala. Trpím pocity úzkosti a beru antidepresiva. Mám pocit vyhoření, vytratila se mi radost ze života. Byl to útok na lidskou důstojnost, ponížil mě jako ženu a svým zbabělým jednáním deklaroval svoji nadřazenost coby muže,“ uvedla poškozená.

Podle soudce Švíglera ale chování Altmana nedosahuje takové výše, aby se jednalo o trestný čin. „Obžalovaný předmětný vozík uzavíral v klidu, nepospíchal, nekřičel a po jeho uzavření šel k automobilu klidným krokem, a nikoliv ukvapeně a rychle, jak lze očekávat v případě, kdyby chtěl poškozenou ve vozíku uvěznit. Ona sama uvedla, že nekřičela, netloukla do stěn vozíku ani jinak nevolala o pomoc,“ uvedl Švígler.

Poukázal přitom také na videozáznam z kontroly, který pořídila manželka obžalovaného. „Z něho je patrné, že inspektorka při vystupování z vozíku nejeví žádné známky šoku či znepokojení a pak plynule pokračuje v kontrole, při níž opětovně vstupuje do vozíku,“ dodal Švígler s tím, že se obžalovaný choval nevhodně a hloupě.

Poukázal na to, že jde o člověka bezúhonného, kterému v určitý vyhrocený moment ruply nervy a dostal hloupý nápad. „Byl to z jeho strany šprajc vůči kontrole, kterou považoval za nesmyslnou. Bezpochyby ale neměl kohokoliv někam zavírat a jezdit s ním nějaké kolečko,“ ukončil Švígler.

Altman před soudem prohlásil, že inspektorce ublížit nechtěl. „Nenapadlo mě, že bych mohl být popotahovaný za omezování osobní svobody. Byla to z mojí strany reakce na absurditu kontroly, protože zvířata vozím jen minimálně, tak možná třikrát do roka. Když veterinářka vlezla do přívěsu, tak jsem ji zavřel s tím, že ji svezu, aby viděla, jakou mají přepravovaná zvířata pohodu,“ vypovídal farmář.

Inspektorka nijak neprotestovala. „Nezaregistroval jsem žádné volání o pomoc nebo bouchání. Když vylezla ven, tvářila se normálně, rozhodně nebyla nijak rozhozená nebo v šoku. Bral jsem to spíš s humorem,“ prohlásil Altman. S přívěsem prý jel pomalu, aby se žena uvnitř nezranila.

„Udělal jsem s ní jedno kolečko. Mohlo to trvat tak osmdesát vteřin. Když jsem zastavil a otevřel jí, řekla mi jen, jestli jsem si to užil, a pokračovala v kontrole. Neměl jsem důvod si myslet, že jsem udělal něco špatně,“ dodal Altman.