Článek
Vše začalo v roce 2014, kdy karlovarský finanční úřad doměřil Mikešovi daň z přidané hodnoty za poslední tři roky. Celkový dluh v řádu stovek tisíc korun mu tehdy rozložil do splátek, poslední měla být uhrazena na konci loňského roku. Zároveň zřídil zástavní právo na Mikešovy nemovitosti jako pojistku.
V březnu 2016 obdržel podnikatel z úřadu potvrzení o tom, že zástavní právo zaniklo s odůvodněním, že daňový nedoplatek byl zcela uhrazen. O čtyři měsíce později Mikeše kontaktoval příslušný úředník a oznámil mu, že potvrzení o zániku zástavního práva bylo vystaveno omylem a nedoplatek na dani, který v tu chvíli dělal dvě stě tisíc, trvá a je nutné ho splatit.
To ale Mikeš neakceptoval. Finanční úřad na to reagoval nejprve tím, že zrušil splátkový kalendář a požadoval uhradit celou zbývající částku. Když se peněz nedočkal, zahájil daňovou exekuci.
„Mám v držení potvrzení, že nedoplatek byl 2. února 2016 zcela uhrazen. Toto potvrzení vydal správce daně dobrovolně ze své vlastní vůle, a proto na jeho základě nemohlo dojít k porušení podmínek splácení dluhu,“ uvedl Mikeš v žalobě.
Podle něho finanční úřad jako orgán veřejné moci daňové subjekty šikanuje. „V tomto případě správce daně udělal chybu, kterou napravil tím, že dělá takové kroky, které mě dostávají až na úplné dno. Postupuje tak i přesto, že v této věci soud doposud nevydal pravomocné rozhodnutí,“ stojí dále v žalobě.
Nejde o kvitanci
Finanční úřad se hájí tím, že Mikeše opakovaně upozornil, že došlo k omylu, a že pokud neuhradí dluh, musí počítat s negativními následky. „Nebral v potaz, že potvrzení bylo vydané chybně. Tato situace neměla vliv na povinnost dluh uhradit,“ uvedla právní zástupkyně finančního úřadu.
Podle soudce Václava Roučky se správce daně chybným potvrzením pouze zbavil výhody k zajištění dlužné pohledávky.
„Nicméně toto potvrzení již nemohlo přinést další právní účinky, které by znamenaly zánik vlastní pohledávky, a to přesto, že v odůvodnění potvrzení se tato skutečnost objevila,“ konstatoval Roučka. Upozornil přitom na to, že soud neřešil otázku, zda žalobce o existujícím dluhu věděl, a ani co vedlo správce daně k chybnému úřednímu postupu.
Podle Roučky nelze dát za pravdu žalobci, že potvrzení o zániku zástavního práva je stvrzenkou, která dokazuje, že jeho závazek zanikl.
„I když samotné potvrzení o zániku zástavního práva určité znaky kvitance (potvrzení věřitele dlužníkovi, že je dluh vyrovnán) nese, nevykazuje celou řadu dalších znaků, které vyžaduje zákon. Jde například o vymezení místa a času, tedy kdy a kde došlo ke splnění dluhu,“ vysvětlil Roučka s tím, že kvitance se vystavuje v rovině práva soukromého, a nikoliv v rámci práva veřejného v oblasti daní.