"Vyřídím si jen nejnutnější věci a pak se se svou ženou Julií zavřeme doma. Musím jí toho hodně říct. O tom, jak jsem si uvědomil, že je to výjimečná žena a jak velkou cenu pro mě má. Jestli ji neumačkám hned, tak to určitě udělám později," těšil se na první hodiny na svobodě Opočenský.

Aby mohl opustit několik metrů čtverečních vězeňské cely a svobodně se nadechnout, nesměl tři roky klopýtnout. Jediný kázeňský trest by mu opojný okamžik znovunabyté volnosti odsunul o dalších tisíc dnů. Podle ředitele věznice Pavla Ondráška však patřil k ukázněným vězňům. "Podmíněné propuštění nabízí zákon všem potrestaným. Za mírnější delikty mohou opustit nápravné zařízení po polovině trestu, v závažnějších po dvou třetinách," upřesnil Ondrášek.

Do vězení se vrátit nechce

Opočenský o svém chování, které ho přivedlo pod jednu střechu s drogovými dealery, podvodníky, zloději a násilníky, přemýšlel tři roky. S lidmi, jimž by se nejspíš na ulici vyhnul, musel jíst, pracovat a spát v jedné místnosti. "Mám trochu strach, že mě život venku změní. Už nikdy však nebudu žít na plný plyn, bez brzdy, jako dřív. To bych patřil do Bohnic. Nechci se vrátit do vězení," tvrdí.

Na svobodě ho kromě mladičké manželky Julie, s níž se vloni oženil na jirkovském zámku Červený hrádek, čekají také svůdné dívenky. A právě slabost pro školačky ho přivedla až do vězení. "Svody budou, uvědomuji si je, ale věřím, že nepodlehnu. Cena by byla příliš vysoká. Musel bych zpátky za mříže. Ztratil bych lásku své obdivuhodné ženy, rodinu, přátele," připustil.

Trest, jaký si svobodný člověk neumí představit

Nepatřil mezi vězně, kteří tvrdí, že jsou nevinní. "Netrpím křivdou nespravedlivě odsouzeného. Všechno jsem si zavinil sám. Ale poučil jsem se a změnil. Je mi líto, že jsem zneužil své pozice vůči těm dívkám. Hledaly otce a já jim nabídl něco jiného," tvrdí.

Pobyt za mřížemi považuje za trest, jehož rozsah si žádný svobodný člověk neumí představit. "Třicet let jsem nikomu nepodléhal. Neměl jsem ani šéfa. Ta změna se nedá popsat. Tady jsem poslouchal jako hodinky. Sekal jsme latinu, choval se vzorně jako nikdy dřív. Stačilo jediné uklouznutí a ven bych se podíval až za další tři roky. Poslední týden před čtvrtečním soudem jsem nemohl ani spát, jak jsem byl nervózní," připustil.