Sárközi žil v rodinném domku na Kladensku jen s otcem. Po smrti matky před pěti lety o něj musel převzít kompletní péči. Muž se bez pomoci nepohyboval, nebyl schopen se ani sám obléknout. Lékaře přitom nevyhledal a umístění v ústavu odmítal. Vladimír náročnou péči zvládal sám, sourozenci ruku k dílu nepřiložili.

Šanci na odpočinek neměl ani ve spánku. Otec se prý budíval až třikrát za noc a křičel v představě, že ho kdosi škrtí. "Bylo to velice nepříjemné, působilo to na mě depresivně. Posledních čtrnáct dnů před vraždou jsem se vůbec nevyspal," vyprávěl ve čtvrtek Vladimír.

Synovu starostlivost Štefan opětoval hrubými nadávkami. Urážel ho a ponižoval. Výsledkem byly časté hádky. Dusno nastalo i loni v únoru, kdy Vladimír po návratu domů našel muže ležet v kuchyni na zemi. Otec sžíravými výčitkami vyprovokoval poslední spor. Syn se neudržel a v návalu zlosti ho polštářem udusil.

Duševní chorobou netrpí

Torzo těla na podlaze kůlny, obklopené uprášenými pavučinami, našli policisté až v říjnu 2005. Sárközimu se tehdy ulevilo. "Byl jsem rád, že to skončí," přiznal se.

Jednou z mála, kteří se po důchodci poptávali, byla pošťačka, která mu nosila penzi. Vladimír jí většinou nalhal, že otec leží a nemůže chodit. Na dokladu o převzetí peněz zfalšoval podpis a důchod si nechal vyplatit. Neoprávněně se tak obohatil o 42 tisíc korun.

Dosud netrestaný Vladimír se vyučil tesařem, mj. pracoval u Českých drah, pak ale o zaměstnání přišel. Vedl spíše samotářský život, od dětství měl málo kamarádů. Psychologové ho popsali jako neagresivního, málo sdílného introverta s nízkým sebevědomím, který společnost moc nevyhledává, ale k okolí chová kladný vztah.

Nejraději chodil na procházky se psem. Spáchaný čin je u něho podle znalců mimořádný. Duševní chorobou netrpí.