Ekonomičtí a právní experti tvrdí, že pochybných konkurzů jsou stovky. Přitom se prý dají snadno poznat podle následujícího scénáře: Nálet na podnik v podobě skupování pohledávek, podání návrhu na konkurz a zasvěcený soudce, který jmenuje konkurzním správcem zasvěcenou osobu. Na konci pak neméně kupec, který zbankrotovaný podnik koupí za směšnou cenu. Souhlasíte?

Obecně vzato mohu potvrdit, že takovýto mechanismus může existovat. Doufám, že nový zákon o konkurzu a vyrovnání se tomu postaví a vytvoří nutné zákonné překážky, aby to už nebylo možné, nebo tak jednoduché. Bude to třeba. V současnosti ani předseda soudu není ten, kdo by byl kompetentní k tomu, aby mohl soudci určit, jak má konat. Ukazuje se, že v otázce konkurzů se nelze spoléhat na pouhý morální profil soudců.

 

Řešením je nastolení přísných kontrolních mechanismů?

Cítíme, že by soudcovská nezávislost při konkurzech a podobných případech měla být vymezena přesnými pravidly. Takovými, aby se na soudcovskou nezávislost neodvolával soudce, který vydal souhlas konkurznímu správci s prodejem majetku v hodnotě sto padesáti miliónů korun za pouhé tři milióny. Taková rozhodnutí nemají logiku. Poškozují věřitele. Zde musí být nastoleny takové překážky, aby účinně napomohly problémy systémově řešit.

 

Kolik podobných případů, jakým je kauza soudce Berky, jste zaznamenali?

Přesné číslo nevím. V loňském roce jsme dostali řadu mimořádně závažných stížností na správce konkurzní podstaty. Dovolím si říci, že až úděsných. Konkurz se v případech, na které stížnosti poukazovaly, podobal - jiné přirovnání mě nenapadá - rabování v domě zemřelého. Znovu jinými slovy opakuji: Tento letitý problém musí být řešen.

 

Vylučujete existenci tajných dohod konkurzního soudce s konkurzním správcem, na jejichž základě se obrazně zmíněné rabování děje?

To je vážný problém pro dokazování. V obecné poloze si dovolím říci, že sehraný tandem konkurzního soudce a konkurzního správce je za současné podoby zákona o konkurzu a vyrovnání neprůstřelný. Jestliže konkurzní soudce posvětí všechny kroky konkurzního správce, a je-li mezi nimi dohoda, pak není šance.

 

Sehrané tandemy soudců a konkurzních správců zřejmě existují. Důkazy jsou v úředních aktech. Podle nich někteří soudci mají své oblíbence, které velmi často jmenují konkurzními správci. Ti až v nezvykle krátkém čase dokáží zbankrotované firmy prodat za babku. Ví se to, ale nic se neděje.

Máme tyto poznatky. V seznamech soudů jsou vedeni lidé, kteří mohou vykonávat konkurzní správce, ale několik let nebyl nikdo z nich přibrán. A jsou v seznamech lidé, kteří jsou soudci doslova vyhledáváni pod záminkou, že se osvědčili, protože práci dělají k naprosté spokojenosti soudce. V mnoha kauzách se nám opakují stále stejná jména. Například v západních Čechách se skupinka oblíbených objevuje v mnohasetmiliónových kauzách. Na to je třeba nyní zaměřit pozornost.