"Takzvanou superkrátkou terapii po telefonu poskytujeme čtyřiadvacet hodin denně," řekl Právu psycholog Jaromír Matoušek z krizové linky. "Jsme tu od toho, abychom člověka v krizi odvrátili od bludného chování, případně od sebepoškození," vysvětlil. Nejen policistu, ale také hasiče a pracovníky ministerstva vnitra, kteří mají akutní psychické problémy, podle něj vyslechnou a poradí, jak dál problém řešit. "Během hovoru se většinou zklidní, prvotní panika je přejde," uvedl Matoušek.

Telefonát vypadal na sebevraždu

Trable policistů se dají rozdělit do tří skupin: osobní, pracovní a problémy, které má jedinec sám se sebou. Největší problémy mají délesloužící policisté (muži), kteří jsou u sboru deset, patnáct let. Obecně pak ve věku od pětatřiceti do pětapadesáti let, což je pro policisty zároveň i předdůchodový věk. "Vzhledem ke své profesi nejsou často doma a manželky to přestává bavit. Najdou si přítele. V lepším případě to končí rozvodem," svěřila se Ivana Hanková z krizové linky.

"Zrovna nedávno jsme řešili případ, kdy klientovi žena po pětadvaceti letech manželství řekla, že ho asi do několika dní opustí. Nevypadal, že by se s tím mohl vyrovnat sám. Služební pistoli měl doma. Po hodinovém rozhovoru se snad uklidnil," vzpomněla si Hanková na poslední závažný telefonát, který vypadal na možnou sebevraždu.

Problémem však je, že terapeuti nemají žádnou zpětnou vazbu. "Telefonáty jsou přísně anonymní. Snažíme se klientovi pomoci, ale třeba u hrozící sebevraždy přímo nevíme, koho skutečně odradíme," řekl Matoušek. Obecně však podle něj platí, že člověk, který zavolá přímo, že chce spáchat sebevraždu, ji uskutečnit nehodlá. Je to však poslední volání o pomoc. Potenciálních sebevrahů je podle něj mezi policisty dost.

Policisté volí zbraň

Policisté pak podle odborníků k sebevraždě volí střelnou zbraň. Profesní krizí, takzvaným vyhořením, podle odborníků procházejí především dopravní policisté ve věku kolem padesáti let. "Celý život jsou zařazeni na stejném místě. Velmi často vidí tragické následky nehod, i mrtvoly," upozornila Hanková. Naopak s kriminalisty a hasiči, kteří přicházejí s mrtvými velmi často do styku, problémy prý nejsou. "Nevolají nám, pracují v týmech, kde se lidé navzájem podrží," poznamenal Matoušek.

Velký vliv na psychiku lidí u policie má jakési nepochopení jejich práce veřejností. "Když hasič dobře provede zásah, přihlížející lidé třeba zatleskají. Na policistu pískají," uvedl Matoušek.

Nemalou měrou se na nervovém zhroucení podílejí pracovní neshody. "Ne vždy jsou policejní šéfové osvícení a podřízení bezchybní. Šikana je asi silné slovo, ale často je z telefonátů jasně patrný nezájem vedení," uvedla Hanková.

Pracovníci krizové linky určené policistům pomáhají i obětem trestné činnosti. Lidé, kteří zažili určité trauma, jsou totiž po policejním vyšetřování často nešťastnější a vyčerpanější než před ním.

"Policisté obětem většinou předají telefonní číslo na nás. Jelikož spolupracujeme se zdravotnickými zařízeními a dalšími psychology, můžeme pomoct," řekl Matoušek. Po dohodě s klientem jim případy přepojuje i operační důstojník daného policejního oddělení.

Naposledy se psychologům po intervenci trvající s přestávkami celých čtrnáct dnů podařilo mladíkovi rozmluvit sebevraždu. "Volal, že se loučí se životem, chtěl si podřezat žíly," poznamenal psycholog. Oběti trestné činnosti si však většinou spíš prověřují postup policie při vyšetřování. "Chtějí si ověřit, jestli v jejich případě bylo vše v pořádku a nešlo udělat víc," uvedl Matoušek.