Nimrichter vlákal své oběti v říjnu 2002 do kanceláře v autodílně, jejímž je spolumajitelem, pod záminkou, že jim vymění 24 tisíc euro. Vrhl se na ně se železnou tyčí, ale nepodařilo se mu je přemoci. Přestože oba skončili s vážnými poraněními, byli natolik duchapřítomní, že se stačili ubránit pomocí jiného nářadí, které našli pohozené v okolí.

Útočníkovi se nakonec nepodařilo ani získat peníze, které s sebou nesli na výměnu. Sám navíc skončil s vážným poraněním lebky. Oba Iráčané z jeho kanceláře uprchli a zavolali policii.

"Soud nemá sebemenší pochybnosti tom, že to byl právě obžalovaný, který oba muže vlákal do své kanceláře, kde je napadl. Na rozdíl od státního zástupce však senát nezastává názor, že šlo o pokus vraždy, ale jen o snahu zmocnit se peněz za každou cenu. Kdyby chtěl vraždit, opatřil by si jinou zbraň, než tyč," uvedl při zdůvodnění rozsudku předseda senátu Daniel Plšek.

Obžalovaný tvrdil, že se bránil

"To není pravda a já jsem nikoho nenapadl. Naopak to byli oni, kdo na mě zaútočili a snažili se mě jednak zabít a jednak obrat o peníze. Po celou dobu útoku mi šlo o život a taky jsem skončil s daleko vážnějším zraněním než oni a to o něčem svědčí," vypovídal Nimrichter, který po vyléčení odejel do Itálie, kde skončil ve vězení za převaděčství.

Soudci však tvrzení neuvěřili. Chyběly totiž i důkazy o tom, že eura na směnu měl u sebe. "Kdyby měli oba muži z Iráku zájem ho zabít, tak by si přinesli zbraň s sebou a nespoléhali by se na to, že něco najdou," doplnil předseda senátu. Proti rozsudku se Nimrichter na místě odvolal, státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.