Lukjanovs po celou dobu trestního řízení tvrdil, že šlo z jeho strany o nutnou obranu. To mu ale soud ani trochu neuvěřil.

„Tady nejde o nutnou obranu. Poškozený na obžalovaného neútočil. Smyslem jeho jednání bylo odradit obžalovaného od jeho dalšího jednání. Na tom se shodli v podstatě všichni svědci,“ uvedla soudkyně Zuzana Zápalková. „Byl to poškozený, který vytáhl zbraň proto, aby obžalovaného zastrašil, aby ho už dále neotravoval. Nemůžeme chtít po člověku, aby snášel bez jakékoliv reakce obtěžující jednání spolucestujícího,“ dodala.

Muži byli původně obžalovaní z vraždy, soud ale nakonec čin překvalifikoval na těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. „Nemůžeme se ztotožnit s obžalobou, protože jsme neshledali vražedný úmysl. Nikdo z obžalovaných ten útok nezamýšlel, vzniklo to z té situace,“ konstatovala soudkyně.

„Oba obžalovaní však poškozeného tloukli do hlavy velkou silou, museli si být vědomi, že můžou poškozenému způsobit vážná zranění,“ dodala nicméně.

Dvanáct ran do hlavy

Lukjanovs podle obžaloby vyprovokoval v březnu v autobuse pražské MHD poblíž Barrandovského mostu hádku s 51letým mužem. Rozepře postupně gradovala, až muž nakonec na Lukjanovse vytáhl plynový revolver. Lukjanovs se o něj s mužem začal rvát a během tahanice vyšla rána směrem do podlahy autobusu. Lukjanovs udeřil muže podle žalobkyně nejméně dvanáctkrát pěstí do hlavy.

Mezitím přišel ze střední části autobusu Maslaks a do rvačky se připojil. Muže podle spisu dvakrát přišlápl, prý „aby se nebránil“. Lukjanovs pak napadenému vytrhl revolver z ruky a Maslaks muže třikrát praštil do hlavy loktem a zvysoka si na něj sedl.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Napadení střelce v autobusu

„Myslím si, že tam šlo o nezvládnutou situaci, poškozený neúměrně vytáhl zbraň a obžalovaní ho neúměrně zmlátili,“ popsal konflikt jeden z cestujících.

Když autobus zastavil, oba obžalovaní odešli a napadeného muže nechali svému osudu. Jenže muži způsobili mimo jiné i krvácení do mozku, kvůli kterému se neprobral z bezvědomí a o čtyři měsíce později v nemocnici zemřel.

Násilnická povaha

Oba obžalovaní u soudu potyčku nijak nepopírali. Tvrdili ale, že šlo pouze o obranu jich i ostatních spolucestujících. Podle Lukjanovse muž nadával ženám, se kterými jel, a proto se jich zastal. Na to mu poškozený údajně začal nadávat „do zasraných Ukrajinců“. Lukjanovs pak prý seděl a koukal z okna, když najednou dostal silnou ránu do hlavy. Když se rozhlédl, viděl muže, jak míří revolverem. Podle Lukjanovse mimo jiné i na děti, které v autobuse seděly.

„Viděl jsem strach v jejich očích,“ popisoval Lotyš dramaticky. Proto prý se muži snažil pistoli vykroutit. „Omlouvám se, že z toho vznikla taková tragédie. Myslím si, že kdyby váš bratr nebyl tak opilý, tak by mě nenapadal pistolí. Promiňte, prosím, byl jsem nucen se bránit. Napadl mě zbraní, rozbil mi hlavu. Omlouvám se, promiňte. Budu se za něj modlit,“ řekl Lukjanovs u soudu sestře zemřelého muže.

Maslakse státní zástupkyně obžalovala z vraždy s rozmyslem, a proto mu hrozila přísnější trestní sazba. V závěrečné řeči nakonec oběma obžalovaným dvanáctiletý trest vězení a následné vyhoštění.

Lukjanovsův obhájce se snažil soud přesvědčit, že šlo ze strany jeho klienta o nutnou obranu, a navrhoval jej proto zprostit obžaloby. „Došlo k velké tragédii, ale moje vina zde není žádná. Poškozený byl nepříčetný. Napadl mě zezadu a do tváře mi namířil zbraň. Měl jsem strach o sebe, o děti, o ženy,“ nechal se slyšet na závěr Lukjanovs. Tomu přitížila zejména jeho násilnická povaha, kterou potvrdila jak soudní psychiatrička, tak i matka jeho dcery. Podle jejích slov ji nejméně desetkrát fyzicky napadl, prý proto, že s ním nechtěla spát ani žít.

Maslaksův advokát zase navrhoval změnu právní kvalifikace na ublížení na zdraví a trest v šestileté výši. „Rány, co jsem mu způsobil, byly zbytečné, ale nenapadlo mě, že by mohl zemřít. Chci se omluvit poškozené straně, rodičům. Je mi líto, že se to stalo,“ kál se Maslaks. Jeho sebereflexe byla pro soud jedním z důvodů pro uložení nižšího trestu.

Pozůstalí požadovali 2,2 milionu korun jako nemajetkovou újmu, soud jim nakonec přiznal 650 tisíc a se zbytkem je odkázal na občanskoprávní řízení.

Oba Lotyši by měli být podle čtvrtečního verdiktu vyhoštěni z republiky na deset let.