Článek
Podle Cholenského zlínská soudkyně Iveta Šperlichová o vině rozhodla hlavně na základě výsledků pachové zkoušky, která je podle něj nespolehlivá, a tedy není usvědčujícím důkazem.
„V podstatě jediné, na základě čeho byl můj klient odsouzen, je pachová identifikace, která, jak se vědecky ukázalo, je nespolehlivá,“ tvrdí Cholenský.
Při 40 pokusech psi chybovali 15krát
Odkazuje se na vědeckou zprávu Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity z roku 2015.
Cholenský se tak snaží opět rozpoutat debatu o spolehlivosti desítky let používané metody v trestních řízeních. Zlínská pobočka Krajského soudu v Brně se má případem znovu zabývat na začátku prosince.
Policie univerzitní zprávu několik let tajila. Na veřejnost se závěry dostaly až na začátku letošního roku. Vědci v ní výrazně zpochybnili používání pachových stop v trestním řízení.
Přiznávají, že speciálně vycvičení policejní psi jsou schopni pachové zkoušky provádět, ale s vysokou mírou chybovosti. Ze 40 porovnávání páru pachových konzerv psi chybovali patnáctkrát.
Soudy přesto pachové stopy stále jako důkaz uznávají, avšak tvrdí, že jim nelze přikládat rozhodující váhu a jedná se pouze o nepřímý důkaz.
„Zkušenost s tím je nějakých 30 let, a pokud by bylo až tak velké množství mylných výstupů z pachové zkoušky, už by to dávno nemohlo fungovat. To můžete zpochybnit každý prováděný důkaz,“ vysvětlil viceprezident Soudcovské unie Petr Černý.
Pachová stopa podle něj sama o sobě k odsouzení obviněného nestačí. I ve výše uvedeném případu je zřejmě důkazů více.
Podle soudkyně Šperlichové unesená, která měla v době činu na hlavě pytel, Šnajdra poznala podle hlasu. A usvědčují ho i výpovědi dalších svědků.
Metoda rozděluje odborníky
Podle Černého by v takovém případě soudce nemohl pracovat s žádným důkazem, protože existují psychologické studie, které zpochybňují i svědecké výpovědi, protože například každý z osmi svědků, kteří viděli stejnou věc, ji popíše trochu jinak.
„Netvrdím, že tam někdy není stín pochybnosti, ale pak my máme povinnost rozhodnout, zda se dotyčný zprošťuje obžaloby, či nikoliv,“ doplnil Černý.
Využitelnost metody pachové identifikace v rámci trestního řízení podpořil v roce 2016 i Ústavní soud. „Pachové stopy prokazují, že pachatel byl na místě činu nebo jinak přenesl pach na věci související s trestnou činností. Neprokazují, že čin spáchal. Je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny osamocený,“ konstatoval tehdy Ústavní soud.
Podobně se k těmto důkazům staví i Unie státních zástupců. „Není nám známa žádná nová okolnost, která by nějak zpochybňovala hodnotu toho důkazu nad míru, která byla vždy. Je to jeden z důkazů nepochybně,“ sdělil mluvčí unie Ondřej Šťastný.
Jistotu 60 nikdo nedá
K výsledkům metody a následnému používání v trestních řízeních u soudu se ale s obezřetností a částečnou nedůvěrou staví zakládající člen Unie obhájců a advokát Tomáš Sokol.
„Ve chvíli, kdy to bylo jednou takhle znevěrohodněné, tak vrátit tomu zpátky důvěryhodnost lze pouze za situace, že bude exaktně prokázáno, že to má jistotu šedesát osmdesát procent, a to nikdo nedá,“ řekl Právu Sokol.
Využívání metody policií připouští v rovině operativních poznatků, ale ve většině případů by tyto důkazy u soudů neměly být používány.
„Kdyby důkazů bylo dvacet a mezi nimi bylo i to vyjádření vlčáka, tak můžeme říct, že okruhem těch nepřímých důkazů, včetně tohoto, je pachatel usvědčován. Druhou větou by však muselo znít, že i bez pachové stopy je tu dost důkazů o tom, že se obžalovaný skutku dopustil,“ uzavřel.