Článek
Oběma přitom reálně hrozilo vězení, neboť loni v prosinci dostali osmiměsíční podmínku za synovu více než dvousethodinovou absenci v průběhu druhého pololetí předloňského školního roku. [celá zpráva]
„Nedařilo se nám s manželkou syna přesvědčit, aby do školy chodil. Domlouvali jsme mu, dostal i vynadáno, ale bylo to marné,“ uvedl před soudem 51letý otec.
Nikdy jsme se nedozvěděli, proč tam nechodil. Neřekl nám to
Jak dodal, kluk prý jezdil do školy autobusem. „To jsem i viděl, jak odjíždí, ale do školy nešel. Nikdy jsme se nedozvěděli, proč tam nechodil. Neřekl nám to,“ pokračoval muž s tím, že jinak žádné problémy s chováním syn neměl. „Nekradl, nikomu neubližoval a nebral žádné drogy. Ani ve škole nezlobil. Jenom tam tak seděl a koukal,“ uzavřel obžalovaný muž.
Rodiče prý nespolupracovali
Šestačtyřicetiletá matka chlapce vypověděla, že problémy s docházkou začal mít syn mezi 12 a 13 lety. „Skamarádil se s jedním problémovým hochem, zašívali se spolu za školou. Stokrát jsme mu vysvětlovali, že do školy musí chodit. Nikam to ale nevedlo. Říkal, že do školy chodit nechce,“ uvedla žena před soudem.
Podle státní zástupkyně vedení školy i sociální pracovnice na absenci chlapce ve škole opakovaně rodiče upozorňovaly. „Ti ale nespolupracovali a svým přístupem vytvářeli podmínky pro vznik nežádoucích návyků svého syna,“ řekla žalobkyně.
Ze zprávy vedení školy vyplývá, že rodiče absenci syna nejčastěji zdůvodňovali tím, že mu ujel autobus nebo že ho bolí břicho. Nikdy žádné potvrzení od lékařky ale nepředložili.
Obžalovaná žena potvrdila, že má s manželem svěřeny do pěstounské péče dvě děti svých příbuzných – 11letého chlapce a 4letou holčičku. „Často se stěhujeme. Ale tam, kde jsme delší dobu, chodí chlapec do školy,“ prohlásila před soudem.
Soudkyně také připomněla, že za podobné jednání byli manželé odsouzeni v roce 2004. Tehdy doma ukrývali svoji nezletilou dceru, která měla soudem nařízenu ústavní výchovu. Podle starosty obce, kde rodina žije, je případ výsledkem naší demokracie. „Všichni melou o lidských právech, a nikdo neřeší tyhle rodiny, kde se nepěstují základní návyky jako chození do práce nebo do školy,“ nebral si servítky starosta.
Na druhou stranu podle něj existují případy, kdy úředníkům leží na srdci blaho dětí v naprosto nesrovnatelných situacích. „Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem před sedmi lety stavěl barák, tak mně hygienici napsali do projektu, že nemůžu mít krb, protože je to nehygienické a naše čtyřletá dcera by tím strádala,“ uzavřel starosta.