Plechšmíd během potyčky před restaurací, jíž je spolumajitelem, vytáhl zavírací nůž se sedmiapůlcentimetrovou čepelí a stejně starého muže pětkrát bodl. Po ráně do srdce muž na místě zemřel. Zatímco přihlížející se ho snažili oživit umělým dýcháním či masáží srdce, Plechšmíd z místa incidentu odešel a dvě hodiny chodil podél Otavy. Prý byl v šoku.

Plechšmíd se u českobudějovického soudu hájil tím, že jednal v sebeobraně, protože byl údajně zasypán ranami pěstí. Určitou míru vyvolání konfliktu poškozeným potvrdila soudu partnerka později ubodaného, podle které se muž po jejich společném odchodu vrátil před restauraci a zamířil rovnou k Plechšmídovi.

„Poškozený měl na vzniku konfliktu určitý podíl,“ konstatoval předseda odvolacího senátu Martin Zelenka, který ale zároveň odmítl Plechšmídovo tvrzení. „O nutné obraně nemůže být řeč,“ pravil soudce.

Znalci vyloučili Plechšmídovo tvrzení, že kolem sebe nožem jen švihal. Podle znalců žádná z ran šviháním nože nevznikla. „Nemohl se (Plechšmíd) domnívat a spoléhat, že poškozeného nožem nezasáhne. Musel být srozuměn s tím, že za dané situace může poškozeného usmrtit,“ podotkl Zelenka.

Tři čtvrtě miliónu pozůstalým

Plechšmídův advokát Jiří Šolc v odvolání odmítl, že by jeho klient chtěl svého soka zabít. „V žádném případě se nejednalo o vraždu, můj klient neměl úmysl, a to ani nepřímý, poškozeného zabít,“ podotkl Šolc. Nadhodil soudu variantu, že se mohl poškozený muž v rámci potyčky na Plechšmídův nůž nabodnout sám.

Šolc také poukázal na fakt, že v době konfliktu byla většina svědků pod vlivem alkoholu a jejich výpovědi se různě liší. „Lze konstatovat, že ani jeden svědek se zcela přesně neztotožnil s jiným v tom, jak se přesně ta situace měla stát,“ podotkl obhájce.

„Strašně mě to mrzí, lituju toho každý den. Měl jsem strach a bránil jsem se. Je mi to strašně líto a chtěl bych se ještě jednou omluvit všem pozůstalým,“ uvedl na závěr Plechšmíd.

Českobudějovický soud mu v červnu také uložil zaplatit 150 tisíc korun dceři napadeného a jeho matce pak 600 tisíc korun.