Někdy se na stranu agresora přikloní i soud: odborníci mluví o tom, že jsou to právě soudy, které domácí násilí často bagatelizují.

Své o tom ví paní V. ze severní Moravy, jejíž totožnost redakce Práva zná. Poté, co byla ve svém bytě surově napadena manželem, jenž ji kromě bití do hlavy zamkl v bytě, odpojil telefonní linku a vyhrožoval, že nechá odvézt jejich malého syna, na něj podala trestní oznámení. Soudní spor trvá několik let a soudy si jej přehazují mezi sebou jako horký brambor.

Manžel totiž v soudním líčení vypověděl, že žena napadla jeho, fackovala jej a kopala do rozkroku a on se jen bránil. Podle fotodokumentace, kterou pořídili zasahující policisté (ty zavolali sousedé, když slyšeli z bytu křik a pláč), byla V. posetá modřinami, a to i na zadní straně těla.

Že je manžel agresivní, jsem si uvědomila v době, kdy začal nepřiměřeně trestat našeho malého syna.paní V.

Manžel však u soudu vypověděl, že modřiny na nohou si zřejmě způsobila tím, jak se jej snažila kopnout do rozkroku, a navíc, že manželka trpí poruchou srážlivosti krve, takže se jí modřiny dělají snadno. „Žádnou takovou poruchou netrpím, přesto tomu soudkyně uvěřila,“ řekla Právu V., která odmítla rovněž to, že by svého manžela někdy fyzicky napadala.

„Že je manžel agresivní, jsem si uvědomila v době, kdy začal nepřiměřeně trestat našeho malého syna. Potom, když bezdůvodně napadl mého bratra, udeřil ho vší silou zezadu do hlavy, bratr spadl na zem, byl dezorientovaný. Údajně se mu měl posmívat, ale já jsem žádné posměšky neviděla,“ řekla V.

Jejího manžela odsoudil nejprve Okresní soud v Litoměřicích k podmíněnému trestu, on ale podal odpor a odvolací soud přestoupil věc přestupkové komisi. Ta zasedala před několika týdny, zatím bezvýsledně.

„Projednání přestupku se zdálo jedné člence komise zbytečné, protože spolu již nebydlíme, a proto se již podobná situace nemůže opakovat. Dle jejího názoru mi potrestání manžela nic nepřinese, a proto neví, jaký mám důvod trvat na projednání věci, ona žádný důvod nevidí, a proto byla překvapena, že na projednání přestupku trvám,“ řekla Právu napadená žena.

Ta chce, aby manžel byl potrestán. „Pokud by mu nebyl uložen trest ani přestupkovou komisí, znamenalo by to de facto, že se takto mohl chovat, protože k tomu měl své důvody a že mám na jeho chování vinu,“ myslí si.

U trestního soudu navíc podle ní padaly nepochopitelné dotazy ze strany senátu. „Ptali se mě, proč můj otec nebyl na naší svatbě, chtěli vědět, proč můj bratr není ženatý a nemá děti, jako by to nějak souviselo s případem. Také tam padlo, že vysokoškolské vzdělání mého manžela je vlastně polehčující okolnost,“ vypověděla V.

„Správná oběť“ neexistuje

Právě soudy jsou při řešení domácího násilí největším problémem. Myslí si to například Veronika Ježková, hlavní právnička organizace ProFem, která se domácím násilím zabývá. Podle ní udělala velký kus cesty policie, která dříve často tento jev zlehčovala.

„Policie je nyní daleko lépe školená, udělala velký pokrok a začala tyto případy stíhat. Bohužel to stále troskotá na soudech, které domácí násilí významně bagatelizují. Je to i proto, že soudce ze zákona nemůžete nutit, aby se školili, je garantována jejich nezávislost,“ řekla Právu Ježková.

Soudy domácí násilí významně bagatelizujíVeronika Ježková, ProFem

Případ paní V. není podle ní neobvyklý. „S tím, že je to tvrzení proti tvrzení, se velmi často setkáváme. Bohužel málokterá žena se po napadení vyfotí, to je poslední věc, na kterou myslí, a pořád se točíme na tom, jaká je kvalita důkazní situace,“ uvedla Ježková.

„Pokud ten pán řekl u soudu, že manželka má poruchu srážlivosti krve, tak měl povinnost toto tvrzení prokázat, doložit lékařskou zprávou,“ zdůraznila.

Podle ní někteří soudci dají na tzv. mýtus správné oběti. „Ten je takový, že oběť je uťáplá, pomalu nesvéprávná, kdežto pachatelem je opilec či drogově závislý. Z výzkumů, které provádějí i kriminalistické ústavy, víme, že to není pravda, nic takového, jako prototyp pachatele domácího násilí ani oběti neexistuje. Obětí může být manažerka na vysokém postu, a pachatelem může být třeba soudce,“ řekla Ježková.

Advokátka Lucie Hrdá, která se domácím násilím zabývá, Právu řekla, že soudy by měly v takových případech zkoumat věrohodnost obžalovaného i poškozené. „Dále si vyžádat znalecké posudky z tolika oborů, z kolika je potřeba. V tomto případě by stačila lékařská zpráva či odborné vyjádření znalce,“ uvedla Hrdá.

„Tam, kde je tvrzení proti tvrzení, by oběť neměla vyčkávat na to, co budou aktivně činit orgány činné v trestním řízení, ale sama si zajistit fotografie zranění, lékařské zprávy a jiné důkazy,“ doplnila advokátka.