Podle státního zástupce hodinu po večerce podnikla skupina vězňů trestnou výpravu za Novákem na jinou celu, obklíčili ho kolem postele a jeden z nich mu ranou pěstí vyrazil oko. To vše se stalo v době, kdy měli být vězni pod zámkem.

Jako pachatele označil Rafaela v soudní síni vězeň Ivan Rakaš, který byl v té době pověřen bachaři, aby na „baráku“ udržoval kázeň a pořádek.

Za těžké ublížení na zdraví stanul ve středu před plzeňským soudem vězeň Robert Rafael (29)

Za těžké ublížení na zdraví stanul ve středu před plzeňským soudem vězeň Robert Rafael (29)

FOTO: Patrik Biskup, Právo

„Z cely jsem slyšel nějaký hluk, tak jsem se tam šel podívat. Dveře byly otevřené a kolem Nováka stáli vězni. Viděl jsem Rafaela, jak ho udeřil pěstí do obličeje. Po té ráně jsem zakročil a všechny vyhnal ven,“ vypovídal ve středu Rakaš.

Mokrým ručníkem pak Novákovi otřel z obličeje krev a tísňovým tlačítkem přivolal dozorce. Když měl vysvětlit, proč v tu dobu byly cely otevřené a vězni se tam volně pohybovali, tvrdil, že incident se odehrál ještě před večerkou kolem tři čtvrtě na deset.

Spor o zamčenou celu

Na otázku soudce, jak je tedy možné, že tísňový signál vyslal až před 23. hodinou, nedokázal hodnověrným způsobem reagovat. „Já jsem žádné cely neotvíral a nikoho ven ani dovnitř nepouštěl,“ stál si na svém Rakaš.

Já si takovou situaci nepamatuji, opravdu si nic zvláštního z té služby nevybavuji. dozorce

Až výslechy dalších svědků začaly pomalu rozmotávat záhadu, jak se mohli vězni dostat k poškozenému, když podle předpisů mají být úderem desáté večer zamčeni v celách. Z výpovědi odsouzených vyplynulo, že mezi 22. a 23. hodinou jsou dveře cel zpravidla pouze zabouchnuté. Dají se otevřít jen pákou zvenku, zevnitř se ven nikdo nedostane.

Někteří vězni totiž mají za dobré chování o hodinu posunutou večerku a mohou sledovat televizi v kulturní místnosti. Tam by měli být za normálních okolností po večerce také zamčeni, ale v době, kdy došlo k napadení Nováka, to fungovalo v borské věznici jinak.

Někteří vězni měli volný pohyb

„Před rokem a půl se někteří vězni směli po večerce na chodbě volně pohybovat, aby si mohli dojít na záchod, který tehdy nebyl součástí kulturní místnosti,“ řekl před soudem dozorce Milan Zeman. Ten měl v inkriminovanou dobu službu na příslušném oddílu.

Nicméně se dušoval, že ten večer všechny cely před 22. hodinou zamkl na klíč. K tomu, co uvádí obžaloba, se nevyjádřil.

„Já si takovou situaci nepamatuji, opravdu si nic zvláštního z té služby nevybavuji. O žádné mimořádné události nic nevím,“ prohlásil bachař. Potvrdil jen, že z Novákovy cely zaznamenal tísňový signál ve 22:50. „Už ani nevím, co mi k tomu Novák říkal,“ uzavřel Zeman.

To, že měli odsouzení ten večer mezi 22. a 23. hodinou volný pohyb z kulturní místnosti a celu si sami otevřeli, potvrdili další tři svědci.