Na tiskové konferenci vládla bojovná atmosféra, která svědčí o tom, že vztahy v pražské záchranné službě skutečně nejsou standardní. Její šéf Zdeněk Schwarz se snažil spory mírnit a celou věc podat jako malichernou pomstu několika málo lidí, kteří v práci špatně plnili své povinnosti.

Poté obvinil problémové zaměstnance, že schválně bojkotovali workshop, který měl konflikty vyřešit. Záchranář Roman Kameník namítl, že to bylo naopak a jako první workshop opustil Schwarz, což údajně potvrzuje jeho neochotu cokoliv řešit.

Informace, které uvádějí zaměstnanci Kameník, Vagenknecht, Przybylak, Ryvola a další jsou v rozporu s tím, co tvrdí Schwarz. Například Daniel Vagenknecht prý před delší dobou potřeboval odejít z pracoviště za partnerkou, která potratila a psychicky se zhroutila. Oznámil to svému vedoucímu Michalu Petrusovi, který podle Vagenknechta řekl: "...podle mě to není závažný důvod pro opuštění služby a já se o tom s tebou nebudu dál bavit...".

Ředitel rezignovat nehodlá

Vagenknecht si prý poté stěžoval u primáře Knora a teprve pak mu bylo povoleno odejít. Ředitel záchranky Schwarz k tomu řekl: "Panu Vagenknechtovi bylo do hodiny vyhověno, rychleji to ani nejde..." Později  ale připustil, že pan Petrus míval vícekrát problémy se svým chováním.

Podobně sporný je i případ, kdy záchranáři vezli pacienta s bolestivým zraněním nejdříve do jedné nemocnice, pak do jiné, ale v půli cesty se zase vrátili na příkaz nadřízeného. Schwarz řekl, že záchranáři Przybylak a Ryvola prý dobře věděli, kam pacienta odvést. Dotyční však tvrdí, že pracovníci vysočanské polikliniky jim řekli, že takový typ zranění nejsou schopni ošetřit.

Někteří zaměstnanci záchranky také tvrdí, že byli finančně postiženi za to, že řekli médiím, co se u nich děje. Schwarz před novináři vyloučil, že by sám odstoupil a k osobě pana Petruse řekl, že ho nemohl vyměnit, protože tu práci nikdo nechtěl dělat. Ani primátor Pavel Bém v této chvíli o odvolání Schwarze neuvažuje.