Článek
NS v rámci dovolacího řízení zrušil rozsudek ostravského krajského soudu, který zprostil Romana F. obžaloby z maření výkonu úředního rozhodnutí. Muž byl obviněn, že porušil vydané předběžné opatření, podle něhož mu byla uložena povinnost zdržet se setkávání a navazování kontaktů s manželkou, protože z jeho strany hrozilo domácí násilí.
Porušení soudního rozhodnutí podle žalobce spočívalo v tom, že obviněný opakovaně oslovil společné známé s tím, aby manželce vyřídili, že se s ní chce setkat. Podle názoru krajského soudu jednání Romana F. nesměřovalo proti podstatě předběžného opatření, jehož účelem je účinná preventivní ochrana ohrožené osoby.
Zjištění vyplývající z těchto důkazů plně opodstatňují závěr, že poškozená si v době činu nepřála kontakt s obviněným.
„Poškozená nebyla a ani se necítila jednáním obviněného nijak ohrožena,“ obhajoval krajský soud osvobozující verdikt. Takové odůvodnění ale u NS neobstálo. „V této spojitosti není rozhodné, že nešlo o přímý kontakt, nýbrž o kontakt zprostředkovaný třetími osobami. Jednání obviněného jasně směřovalo k tomu, aby rozhodnutí soudu obešel,“ píše se v rozhodnutí NS.
Žena se cítila ohrožena
Ten také upozornil na to, že za situace, kdy obviněný věděl, co je mu soudem uloženo, a kdy se obracel na třetí osoby s tím, aby manželce předaly výzvy k setkání, je jasné, že šlo z jeho strany o úmyslné jednání.
„Způsob, jímž obviněný vyhledával kontakt s poškozenou, jasně svědčí o tom, že si byl dobře vědom povinnosti uložené rozhodnutím soudu a že se snažil navodit situaci, která by se navenek jevila tak, že sama poškozená vyvíjí aktivitu k setkání,“ uvádí se dále v rozsudku NS, který nesouhlasil ani s argumentací krajského soudu, že se žena necítila nijak ohrožena.
„Skutková zjištění přesvědčivě ukazují na to, že jednání obviněného vnímala a pociťovala jako negativní zásah do své osobní sféry. Potvrdili to i svědci, kteří popsali její reakce na zprostředkované výzvy k setkání s obviněným,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Poukázal především na výpověď svědkyně Jany H., která uvedla, že poté, co poškozená zhlédla esemesky od obviněného, řekla jí, ať je nemaže, má je nechat schované a jít na policii. „Zjištění vyplývající z těchto důkazů plně opodstatňují závěr, že poškozená si v době činu nepřála kontakt s obviněným, odmítala ho a snažila se mu vyhýbat. Naopak projevila zájem, aby o jednání obviněného byla vyrozuměna policie,“ uzavřel Nejvyšší soud.