Případ se odehrál krátce po půlnoci 18. září loňského roku v jednom z domů na Sirotčí ulici v Ostravě-Vítkovicích. „Po předchozí konzumaci alkoholu, vědom si toho, že v bytě bydlí bývalá družka s pěti dětmi, přičemž doma byly nejméně tři jeho děti, dcera a dva synové, záměrně pomocí zapalovače zapálil čalounění na vnější straně uzamčených vstupních dveří bytu a odešel, aniž by se jakkoli snažil vzniklý oheň uhasit,“ citoval obžalobu státní zástupce Michal Król.

Poukázal na to, že dveře jen ohořely a žár začernil okolní stěny. „Do bytu naštěstí nepronikly zplodiny, takže se nikomu nic nestalo,“ připojil.

Kdyby to hořelo, tak bych to uhasil hydrantem.obžalovaný

Obžalovaný ale před soudem jakýkoli záměr upálit vlastní děti odmítl. „Volaly mi, že jsou samy doma, abych přišel. Když jsem dorazil na Sirotčí, zaklepal jsem na dveře bytu, nikdo se však neozval. Zaklepal jsem na okno, které otevřela dcera, a říkala, že jsou samy doma, že mamka je u tety Aleny,“ popsal. Že je jeho bývalá družka na tzv. velké rodině, mu prý chvíli nato potvrdil i strýc dětí bydlící naproti.

Muž si poté podle svých slov zašel do večerky pro pivo a víno a cestou zpět zavolal z budky na tísňovou linku 158 s oznámením, že jeho děti jsou samy doma. „To mohlo být tak 22:45 hodin,“ odhadoval obžalovaný a dodal, že po cestě potkal policejní hlídku, která mu sdělila, že je v bytě vše v pořádku.

Zapalovačem si svítil

Obžalovaný odmítl, že by požár založil. Připustil však, že zapalovač před bytem použil; prý si jen svítil na klíčovou dírku, protože v zámku něco bylo. „Nakonec jsem poslal dceru přes dveře spát a sedl na tramvaj, jel na Dubinu, kde jsem na lavičce pil víno,“ vzpomínal a dodal, že co bylo dál, si nepamatuje. O požáru se prý dozvěděl až ráno od policistů.

Na dotaz soudkyně, zda dveře nebo čalounění nehořelo, když odcházel, řekl, že ne. „Kdyby to hořelo, tak bych to uhasil hydrantem,“ poznamenal s tím, že v době, kdy byl u bytu, zcela jistě nebyl opilý. „Vypil jsem dvě piva a asi dvě deci vína,“ vypočetl.

Řadu věcí ale soudu vysvětlit neuměl. Nevzpomněl si například na další hovor na tísňovou linku, kde se představil jménem nevlastního syna. „Asi jsem na něj v tu chvíli myslel,“ zmínil. Nedokázal říct ani to, proč nevolal bývalou družku přímo, když byly děti doma samy, nebo proč při hovorech na linku 158 nepoužil svůj mobilní telefon.