Vražda se měla odehrát 4. července 1999 v pražské Kodaňské ulici v pronajatém bytě. Dívka zemřela po surovém útoku třemi noži, který obnášel 51 bodných ran, pět řezných, a byla také škrcena. Zemřela na následky propíchnuté plíce a velké ztráty krve. Tělo dívky našla po útoku uklízečka.

Mansour, s nímž dívka bydlela, odletěl hned po činu zpátky na Kypr. Následně se české úřady snažily o jeho vydání, což se nedařilo až do roku 2014, kdy se změnila kyperská ústava. Mansour je ve vazbě v Česku již rok.

Letos na jaře jej pražské městské státní zastupitelství obžalovalo z vraždy. V případě prokázání viny mu hrozí trest odnětí svobody na 12 až 15 let, případně výjimečný trest doživotí.

Palestinci s obálkou

Obžalovaný svou vinu popíral, tvrdil, že spolu s obětí měli už delší dobu pocit nebezpečí a že je někdo sleduje. Vysvětloval si to tím, že mu jistí Palestinci měli předat obálku, kterou měl poslat dál, což ale neučinil. Proto podle něj vtrhli do bytu a ubodali jeho přítelkyni.

Když přišel domů a spatřil je tam, měli muži – údajně členové palestinského odboje – vytáhnout nože z krku zavražděné a znovu je do něj zabodnout. Prý mu řekli, ať po ní netruchlí, že byla stejně špatná, a vyžadovali po něm obálku. Žalobkyně Radka Miclíková ale Mansourově obhajobě nevěřila.

Jsem přesvědčena, že zde existuje ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčící o vině pana obžalovaného. Radka Miclíková, žalobkyně

„Obhajoba pana obžalovaného má velkou řadu trhlin,“ uvedla v závěrečné řeči. Například fakt, že si v den činu zakoupil sám pro sebe letenku na Kypr. To Mansour vysvětloval tak, že když spatřil mrtvou přítelkyni, tak se lekl a chtěl utéct zpět do vlasti.

Stejně tak proti němu hovoří jeho pořezaný malíček a prsteníček, obžalovaný si podle svých slov zranění způsobil, když se snažil nože z těla oběti vytáhnout.

Znalec z oboru forenzní biomechaniky Jiří Straus uvedl, že si Mansour na prsteníku a malíku zranění způsobil tehdy, když nůž do těla zarážel, ne když ho z něj vytahoval. „To svědčí o tom, že právě on byl tím útočníkem, který zaútočil na poškozenou,” konstatovala Miclíková.

Msta nebo zohavení

Stejně tak i velké množství bodných a řezných ran je podle soudní znalkyně Olgy Plockové-Tatičové typické pro jednání ze žárlivosti, jednání v afektu. Většinou se podle ní jedná o mstu či touhu po zohavení.

„Jsem přesvědčena, že zde existuje ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčící o vině pana obžalovaného,“ uzavřela Miclíková a navrhla pro Mansoura dvanáctiletý trest a vyhoštění na neurčito. „Naše společnost nemá zájem na tom, aby na našem území pobývaly osoby dopouštějící se takové závažné činnosti,“ dodala žalobkyně.

Mansour byl navíc v roce 2001 na Kypru odsouzen za únos a pokus o vraždu. Poté, co si odpykal polovinu trestu, byl propuštěn a rok a půl nato opět zadržen a odsouzen za plánování a pokus o vraždu své dominikánské přítelkyně.

Chci po soudu, aby na mě nahlížel jako na člověka. Já snad nejsem zvíře.Jawad Mansour, obžalovaný

Podle Mansourovy obhájkyně Eriky Dvořákové naopak není důkaz, že její klient žalovaný skutek skutečně spáchal. „Nemáme vražednou zbraň či zbraně ani motiv. Proč by měl můj klient takovýmto poměrně brutálním způsobem zavraždit osobu, se kterou několik měsíců žil?“ ptala se ve své závěrečné řeči advokátka. „Je třeba pracovat s jasnými důkazy,“ dodala.

Právě pro nedostatek přímých jasných důkazů navrhla Dvořáková svého klienta osvobodit. „Navrhuji klienta zprostit obžaloby podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný,“ uzavřela.

„Chci po soudu, aby na mě nahlížel jako na člověka. Já snad nejsem zvíře,“ uvedl na závěr jednání Mansour.