Hlavní obsah

Matka hodila kojence do vroucí vody. Zatmělo se mi, řekla soudu

Právo, Zdeněk Seiner
Pardubice

Ze zločinu těžkého ublížení na zdraví je obžalována a před pardubickým krajským soudem souzena 31letá žena ze středních Čech. Z těžko pochopitelných a dosud nevysvětlených důvodů 14. října loňského roku ráno v azylovém domě pro ženy v Pardubicích napustila do vaničky vroucí vodu a hodila do ní svého sotva půlročního syna.

Foto: Zdeněk Seiner, Právo

Obžalovaná před soudní síní

Článek

Chlapec byl opařen na 32 procentech těla, vrtulník královéhradecké záchranky jej převezl na popáleninové centrum v Praze-Vinohradech, tam malého chlapečka zachránili. Do svěřenecké péče jej dostane babička, která už má v péči dvě děti své dcery ve věku sedmi a osmi let.

„Jako by se mi v hlavě zatmělo,“ krčila rameny v úterý dopoledne před porotou pardubického krajského soudu obžalovaná žena. Nedokázala popsat, jak se případ stal, na otázky odpovídala nesouvisle a téměř nepřítomně a nelogicky. Předseda senátu Roman Drahný tak musel přečíst její výpověď v přípravném řízení, aby se účastníci soudního jednání vůbec dostali do obrazu.

Dokázala se o něj starat, měla ho ráda.
sociální pracovnice

První zatím nevysvětlitelnou okolností je, proč se matka rozhodla dítě koupat po osmé hodině ranní. „Koupe se kolem šesté, kontrolujeme to,“ svědčila sociální pracovnice azylového domu. Druhou věcí, kterou nedokáže obžalovaná vysvětlit, bylo, proč z bojleru na noční proud ráno natočila do vaničky vřelou vodu, teplotu si nezkontrolovala a dítě do ní zřejmě vysloveně hodila.

„Prostě když křičel, tak jsem ho vytáhla,“ hájila se matka. Ale nedokázala vysvětlit, jak mohla dítě držet jinak než pod hlavičkou a zadečkem, kdy by sama okamžitě zjistila, že voda je vroucí.

Tři hodiny bez pomoci

Třetím otazníkem je fakt, že mezi opařením a příjezdem záchranky uplynuly téměř tři hodiny. Sociální pracovnice azylového domu se brání, že o tragédii neměly o patro výš ani tušení.

Případ se stal údajně v 8.15 a záchranka přijela po 11. hodině. Matka spolu se dvěma spolubydlícími se snažily řešit případ laicky, studeným ručníkem. „Když jsem tam přiběhla, nevnímala mě, jen opakovala: to jsem nechtěla,“ uvedla jedna ze sociálních pracovnic.

Ona a její dvě další kolegyně svědčily, že za několik dní, kdy obžalovaná bydlela v azylovém domě, neprojevila žádné známky poruch chování ani náznaky agresivity ke svému dítěti. „Dokázala se o něj starat, měla ho ráda,“ přikývla na otázku soudu jedna z nich. Všechny tři svědkyně ji hodnotily jako ženu sice pomalu chápající, ale zřejmě odpovědnou za své počínání.

Řízení by mělo u pobočky krajského soudu v Pardubicích probíhat do čtvrtka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám