Článek
Rodině a záchranářům se během jednoho srpnového dne podařil takřka zázrak. Po pětačtyřiceti minutách boje se zastaveným srdcem vrátili do života 53letého Petra Zápotockého. Ve čtvrtek se všichni i se zotaveným pacientem po operaci srdce setkali v Kladně v sídle středočeské záchranné služby. Rodina chtěla poděkovat za něco, co mnozí berou jako úplnou samozřejmost. Přitom v řetězci události stačil jeden prasklý článek a všechno bylo jinak. Svědčil o tom i zvukový záznam telefonátu na záchranku a zasahující zdravotníci.
Petr Zápotocký, odborník na výpočetní techniku, aktivní sportovec, volejbalista, táta pětiletého Tobiáše. S rodinou trávil srpnový víkend u rodičů v domku v Horoušanech nedaleko Prahy. Nikdy neměl zdravotní problémy, jen poslední týden si stěžoval na pálení žáhy. S trávením to nemělo nic společného, byl to hlásící se infarkt, což nikdo netušil.
Pětiletý Tobiáš s otcem Petrem Zápotockým a dispečerem záchranné služby Vojtěchem Bekem si prohlédli dispečink středočeské záchranky.
Najednou se ozvalo pálení na hrudi a bolest levé ruky, v pár okamžicích padl vysoký muž na gauč a byl v bezvědomí. Manželka Alice hned volala záchranku. Ta vyrazila z nejbližší stanice v Českém Brodu. V osmi minutách, než dorazila, byla zakódovaná budoucnost pacienta.
Tělo nešlo na zem
„Sanitka jede. Rychle stáhněte muže na zem!“ radil po telefonu 28letý dispečer Vojtěch Bek. „Nejde to, nehnu s ním,“ odpovídala zoufalá, ale duchapřítomná manželka. Tahala za manželovu ruku, ale těžké tělo se ani nehnulo. „Tak silně stlačujte propnutými pažemi na hrudní kost, teď, teď, teď, teď...,“ určoval frekvenci srdeční masáže.
V místnosti, kde manželka resuscitovala svého muže, se objevil Tobík, něco zabrebentil a dispečer ho zaslechl. „Ať doběhne pro pomoc, musíte dostat muže na zem,“ radil záchranář. Tobiáš proběhl dům a vrátil se s tetou, pacientovou sestrou Janou. Společnými silami s manželkou stáhly bezvládného Petra na zem a střídaly se v masáži srdce a umělém dýchání.
Pak konečně dorazila sanitka s lékařem. Snad shodou šťastných náhod to byl kardiolog z kliniky IKEM. Ten převzal resuscitaci a pokračoval. Oživování po půl hodině nevzdal, trvalo 45 minut, než Petr takříkajíc znovu naskočil.
Reflexy fungovaly
„Pořád tam fungovaly nějaké reflexy, byly tam náznaky srdečního rytmu. Navíc rodina velmi intenzivně a dobře resuscitovala, takže pacient neležel do našeho příjezdu bez pomoci, byla tam dobrá prognóza,“ vysvětloval lékař Tomáš Gazdič, který pak s kolegyní v záchrance Pavlínou Černou a řidičem Janem Koptou převezl Petra do nemocnice. Ani cesta však nebyla klidná, ještě ho museli několikrát defibrilovat.
Pak následovala operace a dlouhé dny nejistoty, zda se především mozek probere. Podle odborníků má sotva pět procent lidí po takovém infarktu a dlouhé době bez okysličení mozku šanci na návrat do plnohodnotného života. Petr Zápotocký ji dostal. Mozek milosrdně vymazal z paměti jen dva kritické dny, všechno ostatní zůstalo. I díky malému synovi, který přivolal pomoc, bez níž by resuscitace nemusela dopadnout dobře.