Někdejší velkoobchodník s ovocem a zeleninou zmizel během policejního vyšetřování v roce 2000 a později byl odsouzen jako uprchlý. Loni ho dopadli elitní policejní pátrači, takzvaní lovci lebek, v Kostarice. Po vydání do České republiky si přál nový proces, což mu umožňuje trestní řád.

„Trval na tom, abychom provedli celé dokazování znovu od začátku včetně osobního slyšení všech navržených svědků, kterých je kolem dvaceti. Dva už jsou po smrti a ti ostatní, u kterých se nám podařilo zjistit aktuální místo pobytu a zaslat jim předvolání, vůbec nevěděli, o co se jedná,“ upozornila předsedkyně senátu Michaela Řezníčková.

Martin Krpják, kterého v roce 2015 dopadli v Kostarice, před tachovským soudem.

Martin Krpják, kterého v roce 2015 dopadli v Kostarice, před tachovským soudem.

FOTO: Patrik Biskup, Právo

Pokud ale svědci nezopakují to, co před lety uváděli do policejních protokolů, může to Krpjákovi hrát do karet. Soudkyně totiž nemůže tyto staré výpovědi použít a ani je svědkům přečíst k osvěžení paměti, protože při jejich výslechu policejní vyšetřovatelé tehdy procesně pochybili, protože opomněli vyrozumět advokáta…

Žalobkyně viní Krpjáka z toho, že v průběhu podnikání v letech 1998 až 1999 odebíral zboží a neplatil za něj, přičemž si úmyslně změnil firmu, aby se zbavil věřitelů. Postupně vyšly najevo další miliónové podvody a zpronevěry, za které podnikatel dostal v nepřítomnosti souhrnný trest 8,5 roku a byl na něj vydán zatykač. Po nedobrovolném navrácení do Česka požádal ve všech případech o obnovu procesu.

Krpják se u tachovského soudu hájil tím, že většinu pohledávek zaplatil a že přechodem na jinou firmu neměl rozhodně v úmyslu vyhnout se placení dluhů. Ke svému pobytu v Jižní Americe pouze obecně řekl, že tam odjel ze strachu z jistých osob, kterými mu bylo vyhrožováno. Tvrdil, že tam založil novou rodinu a podnikal.

Někdejší družka lovila z paměti

Jediná svědkyně, která ve středu v jednací síni Krpjáka poznala, byla jeho bývalá životní družka Eva Kolářová. Ta také ve firmě Zelenina Krpják vedla administrativu. Na jednu stranu tvrdila, že společnost dobře fungovala, byla zdravá, prosperovala, a dokonce se rozšířila o další podnikání v autodopravě.

Druhým dechem ale přiznala, že se postupně začalo mluvit o dluzích. „Pak najednou pan Krpják zmizel. Bylo to nečekané. Nikdo nevěděl co dělat. Snažili jsme se firmu ještě nějak zachránit, ale nakonec skončila v likvidaci. Do toho přišla policie a sebrala účetnictví,“ lovila z paměti Kolářová. Na otázku soudkyně, z čeho vznikly dluhy firmy, nebyla schopná odpovědět, stejně jako si nepamatovala výši jejího obratu a zisku.

Neobjasnila ani, proč firma v průběhu podnikání změnila název. Během soudního líčení se zmínila o tom, že s Krpjákem od pádu firmy mluvila až v roce 2010 v Kostarice. „Řekl mi jen, že se tady bál některých lidí. Víc jsme to neřešili,“ uzavřela Kolářová.