Radziszewskému hrozil za brutální vraždu až doživotní trest. „Nemáme žádné pochybnosti o tom, že se skutek stal tak, jak je popsán. Není pochyb ani o tom, že čin spáchal zvlášť trýznivým způsobem. Oběť zažívala bezmoc, zoufalství, vědomí, že nemůže dovolat pomoci, a to, že míří ke smrti. Čin spáchal s rozmyslem, žádný afekt, vždyť šlo o několikahodinový proces. Navíc mechanismus dušení neustále vylepšoval,“ konstatoval rozhodně soudce Tomáš Kurfiřt.

„Obžalovaný svoji svázanou přítelkyni dusil nejprve rukou, nakonec jí nacpal do úst smotek potravinářské fólie, ústa jí převázal nátělníkem a odešel pryč z místnosti. Po jeho návratu byla žena mrtvá,“ popsal státní zástupce Ivan Hrazdíra.

Povaha takového činu je zlá
a bezcitná
soudce

Sám Radziszewski přijal trest naprosto bez emocí, jen občas pokýval hlavou jakoby na souhlas, když soudce popisoval, kterak došlo ke smrti. „Nezasloužila si to, jsem hovado,“ byla snad nejemocionálnější věta, která z něj za celou dobu procesu vypadla.

Brali drogy

„Takový výslech, tohle si nikdo nesmí vůči druhému dovolit, to jsou nepřípustné a zakázané věci, které v této společnosti nejsou tolerovány. Nezapomínejme, že zmařil i nenarozený život. Tvrdit, že oběti nevadilo svazování a takový výslech – a ještě s takovým klidem – tak tomu vůbec nevěříme. Očekával jste jenom, že se podřídí vaší vůli, že na všechno přitaká. Povaha takového činu je zlá a bezcitná,“ zvýšil soudce hlas.

Dvojice žila v rodinném domku v malé obci na Tišnovsku. Nepracovali, brali drogy, na něž si prý vydělávali různými přivýdělky nebo sběrem železa. Osudný den Radziszewski svou přítelkyni svázal prý proto, aby mohl v klidu v dílně opravovat auto. „Chtěl jsem, aby nemohla pouštět do domu lidi, se kterými pak měla pohlavní styk. Lezli k nám oknem i dveřmi. Nebylo to poprvé, co jsem ji takto svázal,“ vypověděl před soudem.

Když se po opravě auta vrátil do domů, rozčililo jej, že se jí podařilo rozvázat nohy. „Proto jsem je jí svázal kšandami a chtěl jsem, aby mně řekla, s kým má pohlavní styk nebo kdo jí dává drogy. Ale to u nás bylo normální, taková ,Itálie‘. Ona když byla pod drogami, tak byla vzpurná. Protože mě rozčilila, když mi na jednu otázku dává jiné odpovědi, zavázal jsem jí i ústa, aby mohla jen kývat hlavou. Takto jsem pokračoval asi další půlhodinu, pak jsem šel nakrmit zvířata. Když jsem odcházel, ještě se usmívala, nechtěl jsem jí ublížit,“ tvrdil Radziszewski.

Záchranku nezavolal

Po příchodu domů ale prý našel přítelkyni bez známek života. „Hned jsem se ji pokoušel oživit, ale záchranku jsem nezavolal, úplně jsem se zhroutil. Na hlavu jsem jí dal sáček, aby z ní nic nevytékalo na postel. Ráno jsem dělal běžné věci, pak jsem si dojel koupit pervitin, dal jsem si ho do žíly. Tělo jsem vysvlékl do naha a strčil jsem ho do kufru,“ dodal.

Podle obžaloby měl Radziszewski několik měsíců před činem ještě nastříkat své přítelkyni do obličeje kyselinu. To se ale podle soudu nepodařilo prokázat, a proto byl v této části obžaloby zproštěn.