Nebezpečné pronásledování je trestným činem od roku 2010, ovšem policejní statistiky od policie jsou pouhou špičkou ledovce. Mnoho obětí totiž vůbec stalking neohlásí, a pokud ano, policie na to neumí správně reagovat. V Poslanecké sněmovně ČR se sešli odborníci a političtí představitelé, aby řešili, jak tuto situaci zlepšit.

„Je třeba zlepšit praxi především v postupu orgánů činných v trestním řízení. Podle studií, které odrážejí aktuální sociální trendy, klesají vztahové schopnosti. Lidé neumí navázat vztah, udržet si ho, a následně projít korektním rozchodem. Tedy rozhodně můžeme očekávat vyšší výskyt stalkingu,“ uvedla Ludmila Čírtková, prorektorka na Policejní akademii ČR a dodala, že jsou dva základní typy stalkerů - ti, kteří pronásledují své expartnery, a takzvaný nekompetentní nápadník. V prvním případě jde o reakci na krach reálného vztahu, v druhém o akci vyvíjenou k tomu, aby vztah vznikl.

Velmi alarmující bylo, že nebezpečné pronásledování trvalo u klientů šest měsíců až tři roky.Klára Zbořilová, vedoucí psycholožka u pražské policie

„Z mého výzkumného projektu, který jsem realizovala dva roky s klienty Bílého kruhu bezpečí, vyplynulo, že dokonce 96 procent obětí mělo s pronásledovatelem předchozí vztah. Další zajímavostí, velmi alarmující, bylo, že nebezpečné pronásledování trvalo u klientů šest měsíců až tři roky, a to v padesáti procentech dvakrát denně, což je opravdu šílené,“ přidala vlastní zkušenosti Klára Zbořilová, vedoucí psycholožka u pražské policie s letitou praxí.

Psychoterapie je k ničemu

Novinkou i pro české odborníky a vyšetřovatele je zjištění, že stalkeři nejsou, jak se i veřejnost roky domnívala, narušení jedinci s psychickou poruchou.

„Podle evropské studie z roku 2013 devadesát procent pachatelů nebezpečného pronásledování nevykazuje žádné klinicky relevantní symptomy psychické poruchy. Nejsou duševně nemocní. Žádná psychoterapie tedy v takových případech nepomůže. Je třeba reagovat trestně právními nástroji, tedy dostatečně důrazným jednáním autorit - policie, soudu, v menších městech třeba i starosty,“ prohlásila Čírtková.

Že vždy nemusí jít o velkou vědu, a tito pronásledovatele potřebují jen pořádně takříkajíc zmáčknout, nikoli psychiatrickou pomoc, svědčí i jeden klasický případ stalkingu, který se podařilo vyřešit až po několika letech.

„Pohledná a inteligentní žena z Prahy se s manželem čerstvě po narození synka přestěhovala do vesničky na Vysočinu. Jenomže její muž v okolí navazoval vztahy i s jinými ženami. Nejprve si to řekli, a žili takzvaně v otevřeném manželství a starali se o chlapce. Později se rozvedli, a žena na zájezdu poznala řidiče autobusu. Ten byl tehdy ve své vesnici považován za ohromného hrdinu, protože jezdil dálkové zájezdy do ItálieŠpanělska,“ popsal začátek romance, která idylicky trvala rok, Antonín Křoustek, vedoucí poradny Bílého kruhu bezpečí (BKB) v Jihlavě.

Vyvěsil jí i transparent na dům

„Jenomže pak se vzdalovala rodině, nevěnovala se synovi, exmanžel vážně onemocněl, a tak vztah v roce 2013 ukončila. Milenec už ji předtím nutil do různých sexuálních praktik, které odmítala. Existovalo však jedno video jejich intimního styku a tím jí začal vyhrožovat. Pokračovalo to pronásledováním autem po cestách do práce. Pak jí na dům v malé vesnici pověsil velký transparent - Tady bydlí ku… – a pak dokonce po sociálních sítích rozesílal zprávy o tom, že ona a její osmnáctiletý syn spolu pravidelně souloží,“ popsal doslova teror, který rodinu v malé vesnici o to víc zasáhl, Křoustek.

„V listopadu 2015 na něj konečně podala trestní oznámení. Z posledních sil. Exmanžel jí zemřel. Syn přišel o přítelkyni. Nezbylo jí skoro nic. Výslech policie ho nijak nevylekal. Soud mu uložil podmínku 10 měsíců a zákaz přiblížení. To ho také neodradilo. Až se žena s právníkem rozhodla, že bude vymáhat 25 tisíc korun za rozbitá okna u auta. Pak po třech letech nastal konečně pokoj,“ dopověděl příběh pronásledované ženy vedoucí poradny Bílého kruhu bezpečí.