Domy číslo popisné 548 a 549 vlastnila před válkou i během války německá rodina Brücklmeierů. Jeden z nich, diplomat Eduard, se stal vicekonzulem nacistické vlády v Londýně.

V roce 1944 byl účastníkem neúspěšného atentátu na Hitlera. Ještě v témže roce ho za to popravili. Veškerý svůj majetek ještě před smrtí odkázal své dceři, Monice Oppenheimové, nedávno provdané Antonelli.

Každý atentát nemusí být odboj

V Česku šlo konkrétně o pětinu oněch dvou domů na Starém Městě. Nyní čtyřiašedesátiletá dědička žijící v Londýně se v roce 1991 obrátila na české soudy s tím, že konfiskace neproběhla podle předpisů, mimojiné proto, že její otec byl sice německé národnosti, ovšem zároveň aktivním účastníkem protifašistického odboje.

Na takové osoby se Benešovy dekrety nevztahují. Soudy už několikrát ve věci rozhodovaly, naposledy Nejvyšší soud, který případ vrátil soudci Zdeňku Kučerovi v Praze 1. Ten ve čtvrtek rozhodl během tří hodin. Nešlo o osvobození ČSR. Při vynášení verdiktu připomněl, že podle dekretu číslo 108 stát konfiskoval osobám německé národnosti s výjimkou těch, které zůstaly věrné československé republice.

 "Je nepochybné, že Eduard Brücklmeier se účastnil odboje proti Hitlerovi, a byl za to popraven," uvedl. Vzápětí ale dodal: "Pokus o puč ale nebyl veden snahou osvobodit porobené národy včetně československého státu." Podle něj atentátníci z řad německých pohlavárů zorganizovali atentát na sklonku války už s vědomím, že dojde k pádu německé říše.

Šlo jim tedy především o uzavření míru s ostatními západními mocnostmi, což by nutně neznamenalo výhody pro Československo. Kučera připomněl, že postoj Brücklmeiera k Německu byl sporný. Svědčí o tom především fakt, že přijal post vicekonzula a byl tak vázán slibem věrnosti k německé říši.

Včera rovněž citoval z knihy pamětí, které sepsal jeden z Brücklmeierových kolegů z Londýna. V nich autor mj píše o tom, že oba byli posledními, kteří se stali členy NSDAP. Přitom Monika Antonelli již dříve tvrdila, že její otec nikdy do nacistické strany nevstoupil. Soudce Kučera včera dále uvedl, že i kdyby konfiskace nebyla platná, dědička po Brücklmeierovi by stejně majetek nezískala.

Problém je podobný kauze Kinský

 "Došlo zde totiž k vydržení," řekl. Podle tohoto pravidla občanského zákoníku se majitelem nemovitosti automaticky stává osoba či instituce, která se o ni minimálně deset let stará v domnění, že jí patří.

Případ je částečně podobný jako ten Františka Oldřicha Kinského, který se prostřednictvím žalob na určení vlastnictví v České republice domáhá navrácení majetku. I jemu stát zkonfiskoval nemovitosti, včetně paláce Kinských na Staroměstském náměstí, které mu byly zabaveny podle Benešových dekretů. Kinský se opírá především o tvrzení, že jeho otec stejně jako on nebyl německé národnosti. Definitivní verdikt o paláci Kinských má padnout příští středu. Včerejší rozhodnutí není pravomocné, Monika Antonelli se proti němu může odvolat.