Jaká byla vaše poslední noc ve vězení a také poslední ráno po těch dvanácti letech?

Člověk vůbec neusnul a pak přišel dozorce, že mě propouští. Bylo to takové...
Člověk si pořád není schopen zvyknout, že už je na svobodě, a že už se teď nemusí furt hlásit. Bylo to takové trošku náročné, ale zaplať pánbůh, že už jsem tady.

Máte třeba obavy po celých dvanácti letech z toho, že budete venku, z toho světa tady?

Je to samozřejmě strašná změna, protože to vězeňství u nás je vlastně postaveno tak, že o ty lidi je postaráno úplně, že jsou nesvéprávní.

Oni fungují tak, že se o ně stará někdo od toho, že jim dá toaletní papír až po to, že jim dá najíst. Je to takové zvláštní. A samozřejmě je to jiné, ale zaplaťpánbůh, že se člověk může rozhodovat, jestli si osladí kafe, nebo ne.

Takže se neobáváte toho života venku?

Neobávám. Těšil jsem se na to samozřejmě roky, že už nějakým způsobem budu moci rozhodovat o nějakých základních věcech sám.

Vy jste ale ve vězení (na pražské Pankráci) celkem dobře rozjel pracovní činnost - vedl jste kovovýrobu.

Myslím si, že ta cesta, aby někdo nezblbnul ve vězení, je jedině přes práci. Myslím si, že díky tomu jsem tam nějakým způsobem přežil, a že je to pro všechny jediná možnost, jak se tam dá přežít, že se člověk neužírá nějakými křivdami a nějakými svými neštěstími.

Je důležité, aby každý mohl něco dělat, takže já jsem se realizoval v tom, že jsem tam pracoval a snažil jsem se tam zajistit práci klukům okolo, a nakonec mi to dalo nějaké rozumné postavení mezi nimi, protože věděli, že jim sháním práci, a mohl jsem tam fungovat.

Video

Rozhovor s Petrem Smetkou

Je pravda, že jste dostal nabídku tam zůstat i po propuštění?

Tož už je starší nabídka, která byla řečena ještě před mým podmínečným propuštěním (snažil se dostat na svobodu předčasně celkem šestkrát, ale vždy neúspěšně - pozn. redakce) zaměstnanci. Nemyslím si, že by to bylo úplně vhodné tam zůstávat, nicméně jsem rád, že si tam mojí práce nějakým způsobem vážili.
Byla to hodně atypická práce starat se o lidi, kteří tam sedí, přes vrahy až po různé trestné činy, každý je nějaký jiný a je to různorodé.

Už máte představu, co budete dělat?

Mám několik nabídek. Teď si chci nechat právě čas, abych se nějak vůbec rozkoukal, vzpamatoval, a hlavně si zvážil, na co mám, protože ten svět je někde jinde. Bojím se toho, že věci, které člověku přišly, že je automaticky zvládne, tak teď je nezvládne, takže si teď nejsem úplně jistý, které ty nabídky bych zvládnul, takže nechám si ještě chvilinku čas a pak se rozhodnu.

Bylo by to zase ve stavebnictví?

nesouhlasně kroutí hlavou... Mám nabídky od vedení jedné zámečnické dílny až po nějakého poradce typu, abych se nedostal do problémů. Musím ale zvážit, zaprvé na co mám, a zadruhé, co bude rozumné i finančně, protože přece jen budu muset splácet obrovské dluhy, takže nemohu jít jenom za tím, co by se mi líbilo.

Odseděl jste si celých dvanáct let, ale byla tam šance se opakovaně dostat aspoň  na chvíli ven?

Myslím si, že jednou se to bude ukazovat v učebnicích, jak se člověk nemůže dostat ven. Vždycky v takovém podtextu anebo i v těch odvolacích rozsudcích to bylo: přiznej se a pustíme tě. A přiznat se k něčemu... Udělal jsem průšvih, že mnoho lidí nebydlí. To je věc, kterou si s sebou ponesu. Zasloužil jsem si odsedět určitou část, ale určitě jsem si nezasloužil odsedět za podvod a ještě plnou pálku.

Kdybych se přiznal, tak to bylo strašně jednoduché, protože by řekli: máme tady viníka, on to celé rozkrad, žádné špatné prodeje neexistují, nic takového, obracejte se jenom na tohohle viníka. To byl prostě moment, který mě vždycky vrátil zpátky, že toto prostě nemůžu udělat i za cenu, že bych byl o šest let dřív venku.

Vracím se k tomu, co jsem říkal, což jsou propustky ven. Dostal jste se třeba někdy i na víkend za tu dobu na svobodu v rámci kázeňských odměn?

Řekl bych, že mediální známost je trochu problém u všech vězňů. Protože já jsem se dostal vlastně poprvé ven až po devíti letech, kdy ostatní vězni se dostanou dřív. Ale samozřejmě u těch mediálních se to zvažuje třikrát tolik. Takže v rámci odměn jsem se dostal párkrát ven. Je to takové, že se podíváte na rodinu, ale furt za zády máte to, že se tam vracíte. Myslím si, že kdyby tohoto bylo víc, že by ten trend byl v pořádku.