Tachovský soud v úterý rozhodl, že vinu na nehodě mají Tomáš Horváth (45), který lešení postavil v rozporu s bezpečnostními předpisy, a Roman Homolka (46), který ho i přes chybějící ochranné prvky užíval při opravě budovy.

Za ublížení na zdraví s následkem smrti dostali oba trest dvacet měsíců vězení, který jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Pozůstalým vyplatila pojišťovna jako nemajetkovou újmu téměř tři milióny korun.

Takový přístup prochází do té doby, než se stane malér a dojde na lámání chleba. Což je bohužel tento případ.Miroslav Vajgant, soudce

Mladá památkářka tehdy vylezla po lešení na čtvrté podlaží, kde se jí zatočila hlava, zavrávorala a propadla mezi podlážkou a bočním zábradlím. Právě tam chyběla ještě středová tyč a podlahová zarážka, tzv. okopové prkno.

„Nepochybně vinou obžalovaného Horvátha bylo, že nepostavil lešení tak, aby odpovídalo bezpečnostním normám. Chybělo především zdvojené zábradlí. Druhý obžalovaný si zase musel být vědom, s ohledem na patřičné proškolení, chybějících bezpečnostních prvků, a přesto tam umožnil pohyb dalších osob,“ uvedl předseda senátu Miroslav Vajgant s tím, že oba stavebníci přistupovali k bezpečnosti práce velmi lehkomyslně.

„Takový přístup prochází do té doby, než se stane malér a dojde na lámání chleba. Což je bohužel tento případ, kdy díky tomu zemřela mladá žena,“ upozornil soudce. V odůvodnění rozsudku rovněž poukázal na částečné spoluzavinění ze strany zaměstnavatele poškozené, tedy státního památkového ústavu. „Nebyla řádně poučena o bezpečnosti práce na lešení. Možná by tam ani nevlezla, když by zjistila, že tam chybějí zábradlové tyče,“ dodal Vajgant.

Svalovali vinu jeden na druhého

Podle znalce Jiřího Hladíka neměla památkářka šanci pád z více než osmi metrů přežít. Vyjmenovat všechna její zranění mu zabralo téměř deset minut. „Při dopadové rychlosti okolo 70 kilometrů za hodinu hlavou na tvrdý podklad nastala smrt po pár desítkách vteřin. Ani okamžitá odborná pomoc by jí život nezachránila, stejně jako nejprofesionálnější ochranná přilba,“ dodal Hladík.

Před soudem se Horváth s Homolkou hájili tím, že svalovali vinu jeden na druhého. První jmenovaný tvrdil, že postavil lešení tak, jak si objednavatel přál, tedy že bude využíváno pouze svrchní patro na opravu střechy.

„Tam bylo všechno z hlediska bezpečnosti zajištěno. Nemohl jsem tušit, že se budou lidé pohybovat po celém lešení. Jsme všichni svéprávní, takže když někdo vyleze na lešení, kde chybějí zábrany, tak sleze dolů a nebude chodit do dalších pater,“ prohlásil Horváth.

Jinak to ale vnímal Homolka. „Nechal jsem si postavit lešení od najatého a zaplaceného profesionála, od kterého jsem byl ujištěn, že montáž lešení byla provedena v souladu s normami, což je také uvedeno i v předávacím protokolu,“ tvrdil Homolka.

Rozsudek zatím není pravomocný, žalobkyně i obžalovaní si ponechali lhůtu pro případné odvolání.