V písemném znění zatím nepravomocného rozsudku středočeského krajského soudu z letošního dubna, kterým oběma uložil shodně 7,5 roku vězení, cituje předseda senátu Robert Pacovský hned několik až úsměvných pasáží z odposlechů hovorů obou jmenovaných.

Právo získalo celý text rozhodnutí soudního senátu podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Za takřka legendární již lze označit například debatu z ledna 2012, kdy se Kottovi v telefonátech snažili zakrýt domluvu na údajných úplatcích pojmem králíci.

Tehdy řešili společně s další obžalovanou, kladenskou podnikatelkou Ivanou Salačovou, předání tří miliónů korun za zakázku na rekonstrukci gymnázia v Hostivici, kde bydlí David Rath.

Králičí pečeně za tři milióny

A soudce Pacovský k tomu ve svém rozhodnutí napsal: „Salačová se domlouvá s MUDr. Kotovou na tom, že na gympl bude mít už v pondělí peníze (na úplatek) a v úterý již to může dát hned ráno…“

Kottová jí prý na to odpovídá, že bude v Motole, tedy v nemocnici, kde tehdy sloužila jako lékařka, tak ať to dá Petrovi (Kottovi). Salačové se to ale podle všeho příliš nelíbilo, protože reagovala slovy, že „to jsou tři milióny“ a že „by to nerada nechávala u sebe“.

Soudce k tomu doplnil, že ještě v průběhu hovoru mezi oběma ženami stačila Kottová (tehdy Pancová) zatelefonovat svému partnerovi a nynějšímu manželovi Petrovi a domlouvala s ním termín, kdy „paní inženýrka přinese králíky“.

To, že domnělá králičí pečeně by vyšla na tři milióny korun, a že tedy jde ve skutečnosti jen o krycí označení pro předání úplatků, následně potvrdila jak policii, tak u soudu sama Salačová.

Hotel, či les? Ne, kancelář!

Ta se stala spolupracující obviněnou a podrobně popsala systém manipulování zakázek ve Středočeském kraji i předávání „provizí“, a proto nakonec vyvázla jen s podmíněným trestem. Když už je řeč o Salačové, v jiné části rozsudku týkající se údajné korupce kvůli chystané rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku opět domlouvala podle Pacovského s Kottovou předání úplatku.

Bylo to v březnu 2012 a Salačová žádala tehdejší šéfku kladenské nemocnice, zda by jí mohla dát peníze třeba v pražském hotelu Diplomat, kde by prý byl zamluven pokoj, anebo někde v lese. Kottová však byla striktní a zjevně plně důvěřovala bezpečnosti své ředitelské kanceláře v kladenské nemocnici, protože chtěla podle rozsudku peníze dostat právě v ní. Jenže netušila, že onu kancelář odposlouchává policie.

„My to tady děláme,“ řekla Kottová jednoznačně, z čehož lze jednoduše dovodit, že nešlo zřejmě o první předávku přímo v nemocnici. Když se Salačová zhrozila nad tím, že by tam měla nést „balík“, Kottová jí navrhla, ať jí tedy „přinesou flašky s poděkováním za kamarádku“, že nemá v kanceláři kamery a vede z ní prý druhý vchod, kterým „to okamžitě jede pryč“.

A pak skutečně osudného 14. května 2012 podle soudu převzala Kottová v krabici od vína celkem 14 miliónů korun, které pak obratem odvezl Kott k nim domů do Rudné u Prahy, kde je prý přepočítal a rozdělil.

Pro polovinu peněz si pak podle verdiktu přišel týž den večer David Rath, jenže krátce po odchodu od Kottových jej s krabicí od vína se sedmi milióny chytili vyšetřovatelé protikorupční policie.

„Jsem v cíli“

O tom, že nebyli manželé Kottovi žádní troškaři a že ve vile v Rudné mívali často neuvěřitelné částky peněz, svědčí další citace Pacovského z jejich odposlechů z února 2012. Kott v nich partnerce říká, že má v trezoru nahoře „trojku, dole (v podzemním trezoru, pozn. red.) je pět“, a tedy že každý z nich bude mít čtyři.

Kottová nato podle Pacovského „obdivně konstatuje“, že to „je síla docela už, to je síla“. Uspokojení jmenované prý pak jasně čiší z jejího následného komentáře: „…tím pádem já z toho mám čtyři, tady mám pět, no teda tak jsem v cíli.“

Jen o pár dnů později svého přítele chválila slovy, že „tenhle týden přinesl strašný prachy, které lidi nevydělají za celý život“. Mimochodem zmiňované částky „trojka a pět“ pak skutečně policie u Kottových doma ve zmíněných trezorech našla, a to v miliónech korun.

„Škoda kufříku“

Přestože si tedy Petr Kott a jeho nynější manželka nemohli zjevně na nedostatek peněz stěžovat, minimálně v povaze prvního z nich lze spatřovat spořivost. Příkladem může být fakt, že když podle rozsudku obdržel v únoru 2012 od obžalovaného podnikatele Jindřicha Řeháka kufr s úplatkem čítajícím osm miliónů korun, byl rozladěný z toho, že jej musel zničit, aby se k penězům dostal, protože od kufříku neměl klíče ani kódy.

Kott sice měl podle svých slov „šílenou radost, že to dnes přinesl“, ale zároveň konstatoval, že „kufr byl pěkný, a tak mu bylo líto, že musel vytrhat zámky“.

Přestože Řehák před soudem tvrdil, že v kufříku byly reklamní materiály ke zdravotnickým přístrojům, policie zaznamenala usvědčující Kottovu poznámku: „Celkem nezávazně jsme se bavili a přitom v tom kufru byla osmička.“