„Pokud se měl zajímat o duchovní svět svého otce, měl to dělat za jeho života, a ne až po smrti prostřednictvím soudních sporů,“ poznamenal k jedné z výtek v žalobě soudce Jan Fifka. Jeho slova však žalobce osobně nevyslechl, neboť na jednání nebyl. Omluvil se kvůli naplánovanému lékařskému vyšetření.

Otec žalobce zemřel v roce 2010. Tehdejší ředitelka jičínské nemocnice už v přípravném řízení uznala, že se jistá chyba stala. „Došlo k selhání lidského faktoru. Za neoprávněné vydání věci po zemřelém v rozporu se směrnicemi byla zdravotní sestra potrestána,“ uvedla.

Zmínila ovšem, že nemocného chodil navštěvovat pouze jeho zeť. Ten také podepsal souhlas s operativním výkonem a jeho tchán žádal, aby to byl zeť, kdo bude informován o jeho zdravotním stavu.

„Sám pacient právě jemu poslal klíče od svého domu. Po jeho smrti je na žádost nemocnice jeho zeť vrátil. Společně s věcmi, které jsme mu omylem vydali,“ dodala další svědkyně v přípravném řízení.

Žaluje i ostatní

Dodnes jsou hodinky, peněženka, zhruba dva tisíce korun a další drobnosti v nemocničním trezoru a čekají na rozhodnutí v dědickém řízení. Jeho konec je však právě kvůli řadě dalších soudních sporů v nedohlednu.

„Se švagrem se nestýkáme. Byl nám pouze na svatbě. Pak jsem ho viděl až při vyřizování dědického řízení v roce 2010,“ připomněl u soudu zmiňovaný zeť zemřelého a pokračoval.

„I když jsme mu se ženou, jeho vlastní sestrou, nic neudělali, vztah máme špatný. On mě také žaloval, soudím se s ním už 5 let. Pravomocně jsem byl očištěn od žaloby, ale odvolal se k Ústavnímu soudu. Nevím, co a kdy mi přijde opět za obsílku k soudu. Kvůli jeho žalobám neskončilo ani dědické řízení po manželčině babičce. Ta zemřela v roce 2003,“ povzdechl si nad rodinnými poměry svědek.

Syna chtěl vydědit

S tchánem naopak měl vztah dobrý. Pravidelně ho navštěvoval v domku u Poděbrad. „Měl ke mně velkou důvěru. Neměl nikoho, komu by se například svěřil. Naopak syna chtěl vydědit, protože ho jednou fyzicky napadl,“ dodal svědek.

Ani takto narušené vzájemné vztahy ale syna neodradily od pokusu domoci se finanční náhrady. Podle soudu ale nemocnice neměla povinnost žalujícího o úmrtí otce informovat.

„Nebylo zjištěno, že by nemocnice věděla o existenci syna žalobce, z provedených důkazů vyplývá, že vztahy mezi nimi byly narušené a otec na syna neměl ani žádný kontakt a ani ho neuvedl jako kontaktní osobu,“ řekl při zdůvodnění rozhodnutí soudce Jan Fifka. Je podle něj možné připustit pochybení nemocnice při vydání věcí. Ovšem posoudit jednání žalované strany jako zásah do osobnosti žalobce možné není.