„Výsledkem dokazování bylo uzavření smíru dohodou o narovnání ve výši 4,8 miliónu korun. V částce je zahrnuto bolestné, ztížení společenského uplatnění a ztráta výdělku, neboť poškozený je v důsledku posttraumatické stresové poruchy vyloučen z jakéhokoli, byť i úlevového zaměstnání,“ uvedla soudkyně Hana Zemanová.

Upozornila na to, že škola má ze zákona obecnou zodpovědnost za škodu vzniklou úrazem, byť v tomto případě z její strany nedošlo k zanedbání bezpečnostních předpisů a nepochybil ani pedagogický personál.

Událost se stala v polovině března 2008. Tehdy 17letý Benedikt Vokáč při hodině odborného výcviku na sebe zvrhl kelímek s benzínem a jeho spolužák mu u oděvu škrtl zapalovačem. Vokáč skončil s těžkými popáleninami obličeje, rukou a hrudi na specializované klinice v pražské vinohradské nemocnici, kde postupně prodělal řadu operací a dodnes není úplně vyléčený.

Uvažoval o sebevraždě

Život se mu od té doby převrátil naruby, dokonce uvažoval i o sebevraždě. Sám říká, že si připadal jako zrůda, která vyvolává děs v lidech kolem sebe. Na doporučení lékařů chodil ven jen sporadicky, většinu času trávil sám mezi čtyřmi stěnami. Jeho společníky byly jen knihy a počítačové hry. Pracovat nemůže, kvůli psychické poruše má plnou invaliditu.

Nejsem schopen ani zapálit hořák na sporáku.poškozený

V roce 2010, po dovršení plnoletosti, podal na školu žalobu. Z vysouzených peněz by se chtěl finančně zabezpečit alespoň do doby, než bude schopen plnohodnotného života.

Ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že následky prodělaného úrazu jsou trvalé. Došlo jednoznačně k propadu životní kvality a k vyřazení z pracovního uplatnění. Nejedná se jen o zdravotní problémy fyzického rázu, ale také o narušení psychiky, která poškozeného těžce limituje v jeho rodinném a společenském životě.

Ven nechodí

Podle odborné lékařky Jiřiny Krausové trpí Vokáč těžkou posttraumatickou poruchou z prožitého zážitku. „Je to hluboký zásah do jeho osobnosti. Není schopen se radovat ze života, uzavírá se do sebe a jediné jeho spojení se světem je přes počítač,“ konstatovala.

Upozornila na to, že právě pocit, že člověk hoří, patří vůbec k největším psychickým traumatům. To potvrdil i sám Vokáč. „Nejsem schopen ani zapálit hořák na sporáku,“ řekl mladík.

V nemocnici trávil měsíce. „Musel jsem ležet pořád rovně, s rukama upevněnýma v držadlech jako Ježíš na kříži. Byla to nepředstavitelná bolest. Nepřál bych to ani svému nejhoršímu nepříteli,“ pokračoval.

Implantáty se mu špatně hojily, v létě nesměl na slunce a v zimě zase do mrazu. Byl vlastně pořád zavřený doma. „Někdy to bylo k zbláznění,“ přiznal.

Případ měl už také trestní dohru. Mladík, který Vokáče tehdy zapálil, si za ublížení na zdraví odseděl ve vězení sedm měsíců.