Ženě se v červnu 2009 narodila dvojčata. Jedno z nich po pěti dnech onemocnělo hnisavou nitrolební infekcí, kvůli které je dodnes nepohyblivé, nekomunikuje a vyžaduje celodenní péči.

Rodiče od nemocnice vysoudili 1,5 miliónu korun za zásah do rodinného života, s žalobou na částku 7,5 miliónu za ztížení společenského uplatnění ale neuspěli. Podle znalce totiž nebylo jasné, jak se dítě nakazilo, jestli ještě v těle matky, nebo až v inkubátoru.

Soudy nepřesvědčila ani nahrávka, kterou rodiče tajně pořídili na jednání s vedením nemocnice. Na nekvalitním záznamu prý pracovníci nemocnice připustili, že personál nejedná s dětmi v inkubátorech vždy správně, například že si občas nemyje ruce. Před soudem zástupci nemocnice ale něco takového popřeli.

Chybí znalecký posudek

„Přepis zvukového záznamu z jednání rodičů s nemocnicí nebyl náležitě zhodnocen a především nebyl předložen znaleckému ústavu, aby jej učinil předmětem svého posudku,“ upozornil soudce zpravodaj Ludvík David.

ÚS se pozastavil nad tím, že soudy nepověřily znalce právě k tomu, aby se vyjádřil, zda bylo možné dítě nakazit právě kontaktem s neumytýma rukama zaměstnanců nemocničního oddělení.

„Ve sporech o náhradu škody na zdraví má poslední slovo soudce, klíčovým důkazem však bývá znalecký posudek. Aby bylo rozhodnutí spravedlivé a přesvědčivé, musí mít znalec k dispozici veškeré dostupné a provedené důkazy, zejména pak ty, které jsou bezprostředně způsobilé ovlivnit jeho závěry a nepřímo i rozhodnutí o samotné věci,“ dodal David s tím, že v takovém případě má znalec opustit čistě exaktní postoj a měl by být schopen se vyjádřit i o určité míře pravděpodobnosti.