„Zákon zbytečně nutí policisty už na místě zavalit oběti trestných činů právními informacemi. Přístup k obětem se sice postupně zlepšuje, ale tohle je jedna z věcí, s níž se policisté v terénu potýkají, byť jsou sebevíce empatičtí a jsou k šetrnému přístupu k obětem vedeni,“ upozornil náměstek ředitele středočeské kriminálky a mnohaletý vyšetřovatel mordparty Michal Mazánek.

Denně v průměru padesát útoků

Nejvíce traumatizující jsou přepadení, znásilnění a vraždy. Jen loni šlo v Česku o 18 tisíc nahlášených násilných trestných činů, což je v přepočtu zhruba padesát denně.

„Zákon přinesl povinnost podle paragrafu osm poskytovat oběti informace. Policista musí podle zákona při prvním kontaktu s obětí jí poskytnout informace. Rozsah těchto informací je ale velice značný. Je to oběť vůbec schopna vnímat?“ ptá se Mazánek.

Vyšetřovatel vzpomíná na případ čtyřčlenné rodiny, která byla ve svém domě přepadena a svázána. Trpěli několik hodin, než je našel příbuzný.

„Dávali poté policistům logicky velmi najevo, že je rozsahem informací obtěžujeme. V praxi je třeba, aby měl policista ze zákona možnost rozlišovat typy oběti a informace, které v daný okamžik poškozený skutečně potřebuje,“ uvedl Mazánek.

Na kolik hodin mají právníka bezplatně?

Podle něho je to jeden z námětů k novele zákona o obětech trestných činů, kterou již ministerstvo spravedlnosti chystá. „Problémy také působí, že zákon blíže nevymezuje rozsah bezplatné právní pomoci, poskytované advokáty, kteří jsou zapsáni v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Je tedy ponecháno jen na vůli advokátů, jak rozsah vymezí,“ řekl Jiří Kapras z oddělení trestněprávní legislativy ministerstva spravedlnosti.

Zatímco někteří advokáti určují přímo rozmezí hodin, kdy obětem poskytují pomoc bezplatně, jiní se omezují pouze na konstatování, že bezplatnou pomoc poskytují v určitém procentním rozsahu.

„Pro oběti by bylo mnohem srozumitelnější, pokud by v registru bylo jasně vymezeno, na kolik hodin bezplatné právní pomoci mají nárok,“ uvedl Kapras s tím, že i to by mohla novela zákona o obětech trestných činů nově určit.

Jde také o to, aby oběti nebyly v průběhu vyšetřování a soudu už v dalším kontaktu s pachateli a nedocházelo tak k jejich sekundární traumatizaci. Rozšiřují se proto speciální výslechové místnosti, kde vyšetřovatelé provádějí výslechy pomocí videokonferencí, aby byla oběť co nejvíce oddělena od pachatele. Jenže zatím je to jen pilotně, tedy na zkoušku a v malém rozsahu.