Podle Pelikána postupoval soudce Polák při rozhodování o přeměně ochranné ústavní léčby na ambulantní mimořádně nedbale. Veřejné jednání trvalo jen dvacet minut a soudce si ani nenechal vypracovat znalecký posudek, spolehl se pouze na argumenty ošetřujících lékařů.

„Rozhodoval, aniž řádně zjistil skutkový stav, a ani nezajistil potřebné dokazování. Zvlášť nepřizval znalce, ačkoli pro to byly splněny podmínky. Veřejné zasedání pak vedl formálně – ani si na něj nevyčlenil dostatek času. Záměrně svým jednáním porušil povinnosti soudce a mohl ohrozit důvěru veřejnosti v justici. Postupoval mimořádně nedbale, a proto by měl přijít trest,“ prohlásil Pelikán.

Jak mám vědět, jestli se ten člověk v budoucnu něčeho nedopustí? Všichni lidé jsou přece potenciálně nebezpeční.Petr Polák, soudce

Naproti tomu soudce Polák se nenechal ministrem zahnat do kouta. „Rozhodl jsem v souladu se zákonem, nic jsem nezanedbal a měl jsem na to dost času. Kárná žaloba je jen výsledkem horečného hledání viníka, což nastane vždy po nějaké tragické události. Znalecký posudek zákon nevyžadoval. Nejsem si vědom žádného pochybení,“ stál si za svým Polák.

 Křišťálová koule

Současně upozornil, že agendu související s ústavní léčbou má v gesci už téměř dvacet let a při rozhodování se prý nelze vyhnout tomu, že se na svobodu dostanou i lidé, kteří později opět něco provedou.

„Je to nejhorší agenda, protože v ní máme předvídat budoucnost. Jak mám vědět, jestli se ten člověk v budoucnu něčeho nedopustí? Všichni lidé jsou přece potenciálně nebezpeční. To bych musel mít od ministerstva spravedlnosti nějakou křišťálovou kouli, ze které bych věštil,“ tepal ministrovu žalobu Polák.

Ministr sám při jednání kárného senátu zřejmě tušil, že jeho žaloba stojí na vratkých nohou. Na začátku požadoval pro soudce trest, v závěrečném návrhu už ale podotkl, že jen samo projednání žaloby by mohlo být pro soudce dostatečným trestem. Polák totiž dosud neměl žádný prohřešek. „Neměli bychom být krvelační,“ nabízel smířlivější tvář ministr.

Orlová skončila v ústavu poté, co v květnu 2012 zaútočila ve škole v Havířově. Vychovatelce zasadila jedenáct ran nožem a vzala si malou školačku jako rukojmí. V léčebně se ale podle lékařů stabilizovala, brala léky a získala potřebný náhled. Po téměř dvou letech proto lékaři navrhli její propuštění. Po útoku ve Žďáru soud poslal Orlovou do detenčního ústavu.