Článek
Muž popírá, že by měl s vraždou a požárem něco společného, oheň sám nahlásil na tísňovou linku. U soudu tvrdil, že za všechno může jistý Zdeněk, který jej do domu pozval a on s ním v domě zůstal několik dní. Tento Zdeněk se mu prý i přiznal, že ho žena v domě překvapila.
„Zdeněk říkal, že paní přišla domů a překvapila ho. Řekl jsem mu, že mizím, že s ním nechci nic mít,“ vypověděl Velička s tím, že Zdeněk mu vyhrožoval, že ublíží jeho blízkým, pokud někomu něco řekne. Potom odjel z vesnice, a když se po několika hodinách vrátil, viděl, jak z domu stoupá kouř, a zavolal hasiče.
Žádný Zdeněk neexistoval
Podle soudce Miroslava Muchy bylo jednoznačně prokázáno, že žádný Zdeněk neexistoval. A to přesto, že důkazní situace byla velmi složitá.
„Požár zlikvidoval řadu stop, na druhé straně státní zástupce unesl důkazní břemeno a předložil soudu takové argumenty, které nás vedly k tomuto rozhodnutí,“ řekl soudce. S legendou o Zdeňkovi navíc obžalovaný přišel až ve chvíli, kdy bylo vyšetřování u konce a kdy tak mohl fiktivní postavu Zdeňka lépe vykonstruovat.
Požár měl vraždu zakrýt
Žena v domě trvale nebydlela, jen jej občas chodila kontrolovat a větrat. Velička žil jako tulák a v domě přespával.
Když důchodkyně do svého domku přišla, zaútočil na ni loveckým nožem. „Poté odcizil věci, které patřily poškozené, a založil v domě požár, aby zakryl stopy,“ uvedl na začátku soudního jednání státní zástupce Vít Legerský.
To, že Velička je pravděpodobným pachatelem, zjistila policie během dvou dnů, a to zejména díky tomu, že se i přes ničivé následky požáru podařilo získat dostatek stop.
Velička byl už dříve odsouzen za neplacení alimentů na svých sedm dětí a majetkovou trestnou činnost.