Otázka dědictví zřejmě zůstane ještě několik dalších let nevyřešena a pře budou pokračovat. Samosoudkyně Kateřina Sixtová totiž dnes po čtyřech letech od podání žaloby Foglarovi řekla, že je špatná a zamítla ji. Určení neplatnosti závěti nelze podle ní žalovat. Odkázala přitom na judikát Nejvyššího soudu.

"Žaloba měla znít, že někdo je, či není dědicem," prohlásila. "Pokud bude zamítnutí žaloby pravomocné, nezbude panu Foglarovi nic jiného než podat novou žalobu na určení, že je dědicem," řekl novinářům jeho právní zástupce Martin Kopecký.

Rozladěn je z toho, že soud Foglarovi uložil, aby nadaci zaplatil za právní zastupování 24 000 korun. Pokud by je musel skutečně uhradit, patrně by požadoval od státu náhradu škody. "Stát svým postupem způsobil, že žaloba byla čtyři roky projednávána," zdůraznil Kopecký.

"Jsem z toho překvapen a jako právníka mě takový rozsudek vůbec netěší, protože připouští opětovné otevření toho procesu," konstatoval i právní zástupce nadace Dan Loukota.

Spor o milióny a autorská práva

Nejasnosti okolo závěti se objevily záhy po Foglarově smrti. Hodnota pozůstalosti je odhadována asi na deset miliónů korun, nejcennější část tvoří autorská práva.

Foglar zemřel v lednu 1999 ve věku 92 let. Děti neměl a z jeho příbuzných žije právě jen synovec Petr, na kterého si ale v testamentu nevzpomněl. Synovec tvrdí, že jeho strýc při podepisování závěti netušil, co obsahuje. V té době už byl téměř slepý, takže byl při čtení odkázán na pomoc druhých lidí.