Článek
Tříčlenná policejní hlídka zasahovala v jednom z bytů v tzv. brněnském Bronxu v lednu 2009. Srnský, Jaroš a Šimoník měli informace, že je tam Vietnamec pod vlivem drog, který dělá výtržnosti. Po muži navíc pásli také protidrogoví detektivové.
Když policisté na místo dorazili, Vietnamec už byl prý klidný, hlídka ho ale přesto měla zpacifikovat, přičemž došlo i na pár ran obuškem. Strážci zákona pak měli také dovolit sousedce, aby si do muže kopla. Po převozu na celu Vietnamec zkolaboval a později v nemocnici zemřel na vnitřní krvácení z protržené sleziny.
Policisté sloužící v té době v elitní brněnské jednotce se bránili tím, že při zásahu postupovali přesně tak, aby je zatýkaný muž nemohl ohrožovat, proto ho prý přinutili si kleknout a dát ruce před sebe.
Zranění mohl utrpět dříve
Jakékoli bití odmítli a poukázali na to, že podle některých důkazů se měl Vietnamec o několik hodin dřív dostat do fyzického konfliktu s jiným mužem, a zranění proto mohl utrpět už tehdy, jak ostatně nevyloučili ani znalci.
Muže se prý také ptali, zda není zraněný a zda mu nemají zavolat sanitku, což odmítl. Expolicisté napadali to, že byli odsouzeni na základě svědectví jediné svědkyně, která paradoxně policii do bytu zavolala.
„Věrohodnost svědkyně byla v řízení důkladně prověřena a její výpověď byla zařazena do kontextu dalších důkazů, se kterými nebyla v rozporu. Při posouzení věrohodnosti svědkyně vycházel nalézací soud ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie. Důkazy, o něž se napadená rozhodnutí opírají, a skutkové závěry z nich dovozené tvoří logicky uzavřený celek, který nenechává prostor pro důvodné pochybnosti, a tudíž ani pro zásah ÚS,“ napsali do verdiktu soudci.