„Věnoval se tomu dlouho a soustavně. Byl to smysl jeho života. V té jejich hierarchii postupoval žebříčkem vzhůru,“ charakterizoval 36letého inspektora státní zástupce Jiří Richtr.

V obžalobě to Kubíčkovi spočítal na 350 filmů za období od ledna 2011 až do dubna 2013. Potrestán byl ale nakonec za porušení autorského práva jen u šesti děl, která prověřil soudní znalec.

Tipy na diskusních fórech

„Nelze vyloučit, že se obžalovaný mohl dopustit jednání v rozsahu uvedeném v obžalobě. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že ve velkém rozsahu ukládal na různé internetové servery pro sdílení dat velké množství souborů a následně na ně upozornil prostřednictvím odkazů na diskusních fórech, aby je mohli uživatelé stahovat. Z těchto odkazů vyplývalo, že by se mělo jednat o filmové tituly, které spadají pod ochranu autorského zákona,“ uvedla předsedkyně senátu Lucie Bočková.

Podle ní skutečnost, že datové soubory svým obsahem odpovídají odkazům, však byla prokázána jen u filmových titulů, které ověřil soudní znalec.

Soudkyně upozornila také na to, že Kubíček jako policista nemohl být přesvědčen o legální možnosti šíření autorsky chráněných děl. „Navíc z dokazování vyplývá, že na šíření děl finančně profitoval, byť jde o zanedbatelnou částku,“ doplnila. Policista zpřístupňoval filmy pod přezdívkou Ephemeris.

Klec spadla, když se dostal do hledáčku České protipirátské unie, která ho odhalila při monitorování nelegálních kopií a podala trestní oznámení. Vystopovat se ho podařilo podle IP adresy, kterou měl přidělenou spolkem PilsFree. „Doufám, že mě nepráskneš,“ napsal Kubíček servisnímu technikovi počítačové sítě spolku Danielu Neumannovi v souvislosti se stahováním velkého množství dat. Jejich e-mailová komunikace byla součástí trestního spisu.

Distributoři chtějí milióny

Sám Kubíček odmítl vypovídat. Jeho obhájce Pavel Šíma argumentoval i tím, že k počítači v bytě obžalovaného měla přístup celá rodina čítající dva dospělé a dvě děti. „Kdokoliv z nich tam mohl filmy pod přezdívkou Ephemeris uložit,“ prohlásil.

K trestnímu řízení se jako poškození připojili filmoví distributoři, po Kubíčkovi chtějí milióny. Jejich nároky ale soudkyně zamítla a odkázala je na řízení ve věcech občanskoprávních.

„Škodu soud nemá za prokázanou a ani nebyla skutkovou podstatou tohoto trestného činu,“ vysvětlila Bočková. Suma totiž představuje jen předpokládaný ušlý zisk, a ne škodu skutečně vzniklou. Škodu nelze určit fikcí, nemůže být pouze hypotetická. To by bylo spekulativní,“ uzavřela.

Rozsudek není pravomocný, Kubíček se na místě odvolal.