Za sebou má 46letý muž několikaměsíční úspěšnou odvykací terapii v plzeňské fakultní nemocnici. O to větší šok přišel, když se minulý týden dozvěděl, že ho chce nechat státní zástupkyně na základě doporučení psychiatrického znalce zavřít do ústavu jako nebezpečného psychopata.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Návrh zamítla

U soudu nyní vyšlo najevo, že znalec Michal Hron, který měl na žádost žalobkyně udělat na muže aktuální psychiatrický posudek, rozhodl o umístění Martina S. do psychiatrické léčebny bez toho, že by jej vůbec viděl, natož vyšetřil.

Předsedkyně senátu Lenka Prýcová tak na základě lékařských zpráv z nemocnice o dosavadní bezproblémové ambulantní léčbě Martina S. smetla návrh na ústavní ochranné léčení ze stolu, přičemž se pozastavila nad postupem znalce Hrona.

„Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě někdo hloupě střílí,“ vzpomínal Martin S. na to, když mu ze soudu zavolali, aby přišel, že budou rozhodovat o tom, jestli ho zavřou do blázince. Když zjistil, že to není žert, málem se sesypal. Vůbec netušil důvod, proč by měl být pod zámkem v léčebně jako nějaký nebezpečný deviant, když pravidelně dochází na terapie a podle výsledků už nevykazuje žádné závadové abstinenční příznaky.

Veškerá terapie se skládala jen z uklízení rajónů, koukání na televizi a buzeraceMartin S. o léčbě v Dobřanech

„Několik měsíců jsem úplně čistý. Nechápu, jak někdo na mě může podat posudek, jak jsem nebezpečný, když mě ani neviděl,“ kroutil hlavou Martin S., který nikdy v minulosti žádné opletačky se zákonem neměl.

Přiznal, že byl osm let závislý na xanaxu, což je lék proti úzkosti. „Přišla slabá chvíle, vzal jsem si zase prášek a zapil ho tvrdým alkoholem. Pak jsem provedl domácí násilí, to si ale vzhledem k tomu, v jakém jsem tehdy byl stavu, vůbec nepamatuji,“ vypovídal Martin S. před soudem.

Terapie: úklid a televize

„Probudil jsem se v psychiatrické léčebně v Dobřanech, kde mně po asi třech dnech nabídli dobrovolnou protitoxikologickou léčbu. S radostí jsem na to přistoupil, protože jsem se chtěl z toho dostat,“ dodal.

Jenže léčba neprobíhala podle jeho představ. „Veškerá terapie se skládala jen z uklízení rajónů, koukání na televizi a buzerace. Byl jsem ještě více vystresovaný, tak jsem asi po pěti týdnech z léčebny odešel,“ pokračoval muž.

Z Dobřan zamířil rovnou na psychiatrickou kliniku do Fakultní nemocnice v Plzni. „To bylo úplně o něčem jiném, tam měli skutečně zájem mě vyléčit. Po ránu nám pouštěli relaxační hudbu, pak snídaně, lehká rozcvička a několikahodinové pohovory s psychology,“ líčil soudu Martin S.

„Když třeba potřebujete lékaře, sestry ho okamžitě seženou a během deseti minut je u vás a povídá si s vámi. To v Dobřanech neexistuje, tam vás odbudou, že si nějakou úzkost namlouváte, a tím to hasne,“ dodal Martin S.

V terapii bude dál pokračovat

Podle soudkyně znalec Hron vyšetřoval pacienta v době, kdy byl na cele předběžného zadržení, a tedy ve stavu, kdy nebyl vůbec schopen své jednání ovládat a i jeho rozpoznávací schopnosti byly vymizelé.

Je prokázána abstinence od návykových látekSoudkyně

„Při doplnění znaleckého posudku vycházel pouze ze závěrečné zprávy z psychiatrické léčebny, mezitím se ale situace úplně změnila. Martin S. opustil léčebnu v Dobřanech, kde byl umístěn dobrovolně, a začal sám absolvovat ambulantní léčbu v plzeňské fakultní nemocnici, která je pro něj velkým přínosem,“ zdůvodnila své rozhodnutí soudkyně.

„Žádné léky už neužívá, je prokázána abstinence od návykových látek. Pravidelně chodí na terapie a tak to bude dál i pokračovat,“ upřesnila soudkyně.

Sám znalec Hron, který je primářem v dobřanské psychiatrické léčebně, se před soudem obhajoval tím, že nepředpokládal, že by Martin S. spolupracoval při ambulantní léčbě.

„Vycházel jsem ze zprávy o hospitalizaci vyšetřovaného v naší léčebně a z propouštěcí zprávy. Je tam popsáno, že pacient je od počátku zcela nekritický, nesoudný, pasivní s totálním nezájmem o spolupráci. Tak jsem trval na tom, že v podstatě nelze očekávat za té dané situace adekvátní spolupráci při léčbě,“ prohlásil Hron.