Vražda se stala loni v listopadu ve Vorlíčkově bytě v Horoušanské ulici. Předcházelo jí ale nejprve společné popíjení alkoholu a následná prudká hádka. Vorlíček měl podle obžaloby muže nejprve zmlátit a opakovanými údery mu měl způsobit lehké krvácení do mozku.

Poté mu odřízl boltec pravého ucha a následně muže bodal a řezal do hlavy, rukou a nohou. Nožem ho zasáhl celkem osmadvacetkrát.

Vorlíček pozval v osudný den k sobě do bytu dva známé a popíjeli, a proto si jen těžko vzpomínal. „Nejsem si jistý, který den se to stalo. Od rána jsem mohl vypít tak pět šest litrů vína a do toho nějakou lahvinku vodky,“ tápal v paměti Vorlíček, který v minulosti dobrovolně nastoupil protialkoholní léčbu.

Na čin si moc nepamatuje

„Pamatuju si, že jsme se pohádali a házeli po sobě nože,“ vzpomíná na chvíle před vraždou. Sám byl prý v kuchyni a připravoval jídlo, když došlo k hádce. Oba známí ho měli slovně napadat.

„Máchali na mě těmi noži, tak jim říkám: ‚Tak vy si chcete hrát na indiány?‘ a jak jsem něco krájel, tak jsem mu uříz ucho a hodil jsem ho z okna,“ popsal situaci Vorlíček. Sám si prý pamatuje pouze, jak uřízl svému známému ucho a dvakrát ho bodl do hýždě. „Že jsem ho tolikrát bodnul, jsem zjistil až od kriminální policie,“ řekl.

„Následně nechal těžce zraněného a silně krvácejícího poškozeného, kterého zakryl lůžkovinami, ležet na chodbě svého bytu. Tam poškozený na následky mnohačetných řezných a bodných poranění hlavy a končetin po uplynutí několika desítek minut zemřel,” uvedla žalobkyně Jana Murínová.

Po vraždě si šel koupit víno

Druhý muž během hádky z bytu odešel. Když se Vorlíček trochu vzpamatoval, zjistil, že se jeho známý nehýbe. „Povídám mu ‚Frankie, vstáváme!‘ a von nic, nehejbal se, tak jsem mu tam položil flašku piva a šel jsem pro víno. Asi za dvacet minut jsem byl zpátky,“ uvedl k činu.

Poranění vznikala po delší časový interval a byla velmi bolestivá. „Poškozený po celou dobu vnímal a prožíval fyzické útrapy,“ dodala Murínová.

Podle soudního znalce šlo muže zachránit včasným lékařským zásahem, muž ale přitom umíral až několik hodin.

Po několika dnech Vorlíček zabalil mrtvolu do povlečení a igelitových pytlů a na kárce, kterou užíval při sběru papíru, tělo odvezl do Postřižinské ulice. Tam mrtvého pohodil do příkopu u silnice. „Střízlivej jsem ho rozhodně nevez',” podotkl Vorlíček.

„Tohle jsem rozhodně nechtěl udělat, nemá to smysl někomu ublížit,” kál se před soudem.

Vorlíček se vyučil číšníkem a po několika letech vystudoval hotelovou školu ve švýcarském Luzernu. Od té doby pracoval v USA, na zámořských lodích a po návratu do Čech nějakou dobu pracoval jako vedoucí v Obecním domě a několika dalších hotelích.

S postupujícím věkem ubývalo pracovních příležitostí, až skončil na podpoře od státu a své sestry. V té době se seznámil s několika bezdomovci, se kterými chodil sbírat sběrné suroviny a čas od času jim pomáhal a ubytoval je u sebe. „Třeba jsem jim dal něco na jídlo nebo stovku jen tak,“ vyprávěl u soudu Vorlíček.