Procesu s lékařkou předcházelo několikaleté policejní vyšetřování se stovkami vyslechnutých svědků. Spis má desítky tisíc stran. Řežábová přesto považovala dokazování za nedostatečné, což uvedla v neúspěšném dovolání k Nejvyššímu soudu, stejně jako v ústavní stížnosti.

Soudy si podle Řežábové měly vyžádat všechny chorobopisy a zabývat se konkrétně každým z dílčích případů. Navrhovala také provedení expertiz o množství předepisovaných léků na jednotlivé pacienty.

Ústavní soudci ale stížnost označili za zjevně neopodstatněnou, justice se podle nich s kauzou vypořádala dobře. "Obecné soudy s ohledem na rozsah trestné činnosti a rozsah dokazování zvolily takový postup, aby dostály zásadě hospodárnosti a efektivity řízení, aniž by při tom zasáhly do ústavně garantovaného práva stěžovatelky na spravedlivý proces," stojí v usnesení senátu se zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou. ÚS rozhodl neveřejně v srpnu, ve středu usnesení zpřístupnil ve své databázi.

Drogy z léků vyrobit nešly

Trestné činnosti se lékařka podle rozsudku dopouštěla v letech 2004 až 2006 jako zaměstnankyně jedné z menších pražských nemocnic. Nikdy se nepodařilo zjistit, co s mnoha baleními léků dělala.

Léky na srdce se nedaly využít pro výrobu drog ani dále prodat. Policie zvažovala například možnost, že skončily v zahraničí. Řežábová tvrdila, že léky brala do své ordinace, aby si je pacienti nemuseli sami vyzvedávat.