Rozsudek, který měl čtyřicet stran, četla předsedkyně soudu Jana Miklová téměř tři hodiny.

Jak Právo dříve psalo, výše škody při úvěrových podvodech, páchaných v letech 2008 a 2009, přesáhla 20 miliónů korun.

Vždy šlo o stejný průběh: organizátoři podvodů navedli tzv. bílé koně, aby svým jménem založili obchodní společnost a vzali si na ni až dvoumiliónový úvěr. Peníze pak použili na úplně něco jiného, než uváděli v úvěrových žádostech.

Případ byl rozdělený na dvě větve. V jedné vystupovala skupina kolem Břetislava Rajchla, který však spáchal před několika lety sebevraždu. V druhé větvi zase vystupovali jako hlavní obžalovaní Alexandr Mnatsakanov a Vladimir Kontimirov.

Nejtvrdší trest pro bankéře

Obě větve mají stejné jmenovatele – úředníky České spořitelny z pobočky na Strossmayerově náměstí Jana Jílka a Dalibora Panuščíka, kteří schvalovali úvěry, byť minimálně Jílek věděl, že bance vznikne škoda.

„Jílek vědomě porušil své povinnosti při správě cizího majetku. Nereflektoval skutečnost, že většina společností má stejnou adresu a čerpané prostředky jsou poukazovány na jeden účet. Věděl také, že bianco směnky byly podepsány někým jiným než jednatelem společnosti,“ odůvodnila Miklová trest pěti roků ve věznici s ostrahou, nejtvrdší, který udělila.

Pečení holubi do úst prostě nelétají.předsedkyně soudu Jana Miklová

Panuščík dostal podmíněný trest, protože jako schvalovatel úvěrů dostal na stůl už připravené žádosti a neměl představu, jak jejich sepisování probíhalo. „Panuščík nejednal v úmyslu. Dopustil se nedbalostní formy porušení povinnosti při správě cizího majetku, neviděl ani Rajchla, ani bílé koně,“ řekla Miklová k jeho trestu.

Druhý nejpřísněji potrestaný je Jiří Votava, který dostal čtyři a půl roku vězení. Votava se již dříve potkal s Rajchlem ve vězení, kde spolu seděli za podvody. Spolu s jeho učitelem z vězení Robertem Sivákem přesvědčili a navedli své příbuzné a známé, aby svým jménem zakládali obchodní společnosti a na ně si pak brali v bance úvěry. Za to měli dostat jistá procenta z výdělku. Tyto úvěry měly „na papíře“ sloužit k realizaci inženýrských sítí na pozemcích v severních Čechách.

Místo toho ale peníze skončily na Rajchlově účtu a povedená čtveřice si za ně kupovala luxusní auta a exotické dovolené. Lidé, kteří s vidinou snadného výdělku bez práce uvěřili jejich „poctivému záměru“, odešli od soudu většinou s dvouletou podmínkou.

„Tito bílí koně – ač se jim to označení nelíbí, bílými koni jsou – se podvodu dopustili. Žádný z nich neměl důvod na to přistoupit. Proč by jim slibovali bezpracný výdělek, typický pro tuto věc? Žádný z nich nežil ve vzduchoprázdnu a nemohl čekat, aniž by tušil, že jde o trestnou činnost, že dostane bezpracně peníze. Pečení holubi do úst prostě nelétají,“ vysvětlila podmínečné tresty Miklová.

Dva „bílé koně“ soud osvobodil

Alexandr Mnatsakanov, iniciátor podvodů v druhé větvi kauzy, je třetím obžalovaným, který dostal nepodmíněný trest, a sice na čtyři roky.

Mnatsakanov spolu s Vladimirem Kontimirovem měli de facto stejný modus operandi. Za účelem údajného dovozu piva do Ruska navedli další tři lidi, aby si vzali úvěr v té samé pobočce České spořitelny, kde pracovali Jílek s Panuščíkem.

Petra Roubíčková, kterou navedl Kontimirov, dostala také podmínečný trest. Svetlana Fakhrieva a Vojtěch Vidím, kteří byli obžalováni s Mnatsakanovem a spol., jsou jedinými, které soud osvobodil. Fakhrievu podle soudu Mnatsakanov oklamal a využil její důvěry ke krajanům i neznalosti češtiny.

Pro Vidíma zase hovořila jeho výpověď. „Jeho výpověď byla doznáním, což se dneska jen tak nevidí a soud se to rozhodl ocenit. Navíc samotné projednávání ho napříště od takového jednání odradí,“ uvedla Miklová.

Vidím měl z verdiktu radost. „Já se doznával celou dobu. Jdu zavolat tatínkovi, že mě dobře vychoval,“ řekl po skončení soudu s úsměvem.

Miklová také vysvětlila relativně nízké tresty, hlavně pro bílé koně. „Přes výši škody je namístě uložit trest na spodní hranici trestní sazby. Od spáchání trestného činu žili všichni řádným životem, navíc od něj uplynulo víc jak pět let. Kdyby k tomu došlo třeba v roce 2011, soud by postupoval jinak,“ zakončila dlouhé odpoledne Miklová.