Pavlína Vosecká, Jiří Kret a Martin Kouba ještě dlouho potom, kdy se dívali do očí člověku, jež se přes jejich veškeré úsilí vymanil z jejich držení a padal z pátého patra dolů na betonový chodník, trpěli nočními můrami. „Několik týdnů jsme se nemohli v noci pořádně vyspat, ten obrázek, jak padá, se stále vracel ve snech,“ komentuje událost, která s příslušníky sloužícími u sboru zhruba pět let hluboce otřásla, Vosecká.

Nejen, že jejich boj byl marný a oni poprvé v životě viděli smrt tak zblízka, ale čekalo je ještě interní vyšetřování, protože podle protokolu bylo třeba prošetřit okolnosti sebevraždy za jejich účasti. Nyní vyšetřování skončilo s jasným závěrem. Policisté na smrti recidivisty, který měl za sebou už několik kriminálních deliktů, nenesou žádnou vinu. Pro jeho záchranu udělali daleko více, než museli.

Odrazil se od zdi domu a už jsme jen sledovali, jak padá. Běželi jsme hned dolů a snažili se ho oživit.policista

„Asi po třech dnech mi došlo, že mě mohl stáhnout s sebou, jak jsem se ho snažil dostat od okna. Nebo mě prostě jen vystrčit. Dodnes nechápu, jak se nám třem mohl, i když byl statný, ubránit a vyskočit,“ vzpomíná na otřesný zážitek Kouba.

Čekali ho na Pankráci 

Celá tragédie se udála v panelákovém domě, kam hlídku přivolala matka muže. Sdělila jim, že její syn byl agresivní i na svou přítelkyni a řekl, že se raději zabije, než by nastoupil do vězení. Ten den se totiž měl hlásit k nástupu trestu na Pankráci.

Policisté se rozdělili a šli muže hledat. Úspěšný byl Kouba. „Jakmile jsem ho viděl, jak se naklání z okna, vůbec jsem se nerozmýšlel, skočil jsem po něm a chytil ho za nohy. Začali jsme se přetahovat, ale měl velkou sílu. Pomáhal mi dokonce muž z jednoho bytu, ale pořád jsme ho nemohli zvládnout. Křičel jsem o pomoc, až přiběhla kolegyně,“ popisuje boj se sebevrahem policista Kouba.

„Muž byl vykloněný z okna, tak jsem použila obušek, abych mu sundala ruku z rámu a chytla ho za ni. Jenomže když jsem ho chtěla obejmout a vtáhnout dovnitř, vytrhl mi obušek a asi dvakrát mě s ním uhodil,“ vzpomíná Vosecká.

Pomáhal i psycholog 

V tu chvíli do pátého patra doběhl i třetí policista, který muže chytil za druhou ruku. To už byl recidivista na parapetu. Úporně se bránil stisku policistů a snažil se z něj vymanit. „V ten moment, jak jsem ho chytl, se dokázal – pro mě nepochopitelně – vysmeknout, odrazil se od zdi domu a už jsme jen sledovali, jak padá. Běželi jsme hned dolů a snažili se ho oživit. Nepřestali jsme s tím, dokud nepřijeli záchranáři, ale lékař konstatoval smrt,“ komentoval marné snažení Kret.

V těchto případech je policie připravena svým otřeseným kolegům pomoci se s traumatizující událostí vyrovnat. „Hned jsem jim dal volno, ale bylo potřeba pro šetřící orgány sepsat dokumentaci, tak jsem jim zkusil ještě ten den asi o půlnoci zavolat a oni všichni hned přišli s tím, že stejně nemohou spát a chtějí o tom mluvit. Několikrát se jim věnoval i náš intervent (policejní psycholog, pozn. redakce). Snažil jsem se je co možná nejdříve znovu nasadit do terénu, aby to překonali,“ řekl Právu nadřízený tří policistů Martin Kozák.

„Odnesli jsme si z toho ponaučení, že se víc jistíme. Okamžitě se mi ty vzpomínky vybaví, když jedeme řešit domácí neshody a jdeme do vyšších pater. Ale myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že je to za námi a že nikdo z nás ani na chvíli neuvažoval, že by kvůli tomu odešel od policie,“ dodal Kouba.